S kolem kolem světa. Chvíle, kdy jsem byl nucený žít jako zvíře, ze mě naopak činily člověka

Cílem expedice Petra Mazala byl přejezd na silničním kole z východní Číny přes Asii do jihozápadní Evropy, do Portugalska, přes Afriku a dál Jižní Amerikou.

Na této cestě urazil Petr Mazal přes 40 000 km. Denní dávka činila asi 150 km, tedy 7 až 8 hodin v sedle.

Vše co potřeboval si musel vést sám s sebou.

Neustále si v životě kladu otázku - kde jsou moje fyzické a psychické hranice, kam až je schopné lidské tělo a mysl člověka pustit. Ovládá tělo mou mysl a nebo naopak mysl mé tělo? Kam až můžu dojet?Petr Mazal, cestovatel a dobrodruh

„Důvodem a cílem mé cesty je ukázat podmínky ve kterých lidé žijí. Potřeby, které ovládají jejich životy. Poukázat na smysl slov chudoba a blahobyt. Ukázat dalším generacím, že chudý člověk může být šťastnější než bohatý," doplňuje Petr Mazal.

Tak co bych si dnes dal dobrého? Zajdu si do kina anebo si něco pustím doma? To je strašný ten můj dotykový mobil, chtělo by to už něco nového, lepšího, výkonnějšího. Sousedi mají LED televizi s úhlopříčkou 120 cm. Proč já mám doma jen s 81 cm? Tak dám za rodinný dům milión nebo dva?

Tohle jsou zčásti potřeby člověka žijícího v takzvanném vyspělém světě. Proč to tak je, proč společnost vyvíjí na jednotlivce takový tlak, že o takových věcech přemýšlí? Opravdu činí lidi šťastnými, když mají všechno NEJ?

Potlačují v nás neustále se vyvíjející nové technologie touhu po skutečných zážitcích a prožitcích? Nahrazují nám prostředky moderní společnosti potřeby a projevy lidskosti?

S kolem kolem světa. Expedice Petra Mazala|foto: Petr Mazal

Jsou lidé žijící v rozvojových zemích méně šťastní? Proč navštěvujeme tyto země, pozorujeme a zkoumáme podmínky a životy těchto lidí? Nejsou svým způsobem tito lidé šťastnější než MY? Nestačí člověku k naplněnému a prožitému životu někdy méně?

Není dobré si čas od času uvědomit, co je podstatou lidského života? Není dobré ve světě, kde člověk má všechno občas zkusit alespoň na chvíli žít jako zvíře?

Co potřebuji k životu?

Teplo, jídlo, pití a spánek. Nejednou jsem zažil situace, kdy jsem opravdu více nepotřeboval. V takových chvílích jsem měl takový zvláštní pocit, který mě naplňoval uspokojením.

Ty okamžiky, kdy jsem byl nucený žít jako zvíře ze mě činily naopak člověka, který si váží a uvědomuje podmínky blahobytu, ve kterém žije.