Rozhlasový ombudsman je mostem mezi rádiem a veřejností. A mosty se staví proto, aby spojovaly

Rozhlasový ombudsman PhDr. Milan Pokorný
V pátek 20. dubna byl Pátečním hostem od 10:00 v přímém přenosu z Radiokavárny v Havlíčkově ulici v Hradci Králové PhDr. Milan Pokorný, Ph.D. - ombudsman Českého rozhlasu.
Milan Pokorný vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština-dějepis, v roce 2002 ukončil doktorské studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Snažím se, aby podněty posluchačů nespadly pod stůl.
Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu
Po aspirantském pobytu na pražské filozofické fakultě pracoval v několika redakcích, nejdéle v Týdeníku Rozhlas (1990-1996, 2007-2016), jemuž jako jeho šéfredaktor určil nový formát a obsah. Byl členem představenstva vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis.
Působí jako pedagog na Jihočeské univerzitě a Masarykově univerzitě. Je editorem, autorem studií a knih o literární historii a teorii, historii českého rozhlasového vysílání či redakční práci.
Od 1. května 2016 je ombudsmanem Českého rozhlasu.
Čtěte takéVáš rozhlasový ombudsman
Jak by v jedné větě shrnul náplň své práce? „Do jisté míry hodlám pokračovat v tom, co jsem dělal jako šéfredaktor Týdeníku Rozhlas: komunikovat s posluchači o tom, co jim na vysílání Českého rozhlasu vyhovuje více a co méně, a snažit se, aby jejich podněty nespadly pod stůl.“
O mediálním ombudsmanovi kdekoli ve světě platí, že je mostem mezi příslušným médiem a posluchačskou, čtenářskou či diváckou veřejností. V mém případě to znamená, že přijímám a řeším jakékoliv podněty, které se týkají toho, co některá ze stanic Českého rozhlasu vysílala, nebo jiné záležitosti, které s Českým rozhlasem souvisejí.
Podle Statutu ombudsmana Českého rozhlasu jsem poradním orgánem generálního ředitele Českého rozhlasu. Tato pozice mi zajišťuje velkou míru nezávislosti, protože nejsem součástí redakčních či výrobních složek Českého rozhlasu, a mohu tak jeho činnost posuzovat naprosto nestranně. Mé kompetence jsou však omezené v tom smyslu, že nemohu zasahovat do obsahu vysílání. Vedoucím pracovníkům Českého rozhlasu předávám posluchačské podněty formou doporučení - a jsem rád, že jsou často vyslyšeny.
Přestože jsem konfrontován spíše s negativními posluchačskými emocemi, přináší mi moje práce uspokojení. To je založeno na neustále potvrzované zkušenosti, že posluchačům, a to i těm kriticky naladěným, na Českém rozhlase záleží a že rozhlasákům záleží na jejich posluchačích.
Důležité je, že všechny postřehy vedou ke zlepšování úrovně v mluvené i psané formě českého jazyka, programu, kvality signálu, služeb souvisejících s placením poplatků a řady dalších kritérií.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.