Romantické fláky dokáží klavír nejvíc rozladit, říká pianista Matyáš Novák
Matyáš Novák se narodil v Hradci Králové a ve dvou letech se udržel ve dvojhlase, od tří hrál na piano lidovky, v pěti začal s klavírem, v šesti s houslemi, od osmi chodil na sólový zpěv. Dnes koncertuje v Evropě i v Asii.
Vystudoval Tylovo Gymnázium v Hradci Králové a konzervatoř v Pardubicích. Je studentem AMU a při tom studuje věhlasnou klavírní akademii v italské Imole.
Kolik dnů v životě jste se klavíru ani nedotkl?
„Těch bude skutečně málo, když nepočítám to období raného dětství, tak třeba během letní dovolené, ale vždycky mně ten klavír po třech, čtyřech dnech začne docela dost chybět.“
Do školky jste prý nechodil, protože vám vadil hluk. Máte pocit, že jste na hluk citlivější, než vaši spolužáci?
„Myslím, že ano. Byť s tím věkem se to docela zlepšilo, ale v dětství mi to dělalo opravdu velké problémy.“
V dětství rodina ovlivňuje zásadním způsobem to, co dítě dělá. Rodiče nabízí různé aktivity a čekají, co bude dítě bavit. Vy jste se ke klavíru hrnul sám?
„Hudbu jsem měl rád odmalička, a je pravda, že ačkoliv nikdo z rodičů na nic nehrál, tak mi oba už jako velmi malému na dobrou noc zpívali. Takže s hudbou jsem měl opravdu velmi intenzivní vztah, poslouchal jsem například celoročně koledy a potom jsem si začal vyťukávat písničky na dva klavíry, které zbyly po mých rodičích, oba se neúspěšně učili na klavír hrát. A pak to šlo tak nějak samo.“
Hrál jste na housle i na klavír, proč nakonec klavír zvítězil?
„Bylo to tím, že na klavír si mohu udělat celý orchestr. A vzhledem k tomu, že jsem odmalička tíhnul k tomu být dirigentem, což se mi možná jednou třeba poštěstí, tak to byla naprosto jasná volba.“
Jak dlouho bylo možné udržovat svou hru na špičkové úrovni na klavír a na housle?
„Když jsem začal studovat tři školy najednou, to znamená gymnázium, konzervatoř a akademii v Itálii, tak ty housle logicky musely jít stranou, protože jsem se nutně musel soustředit na tři školy a především na zvládnutí klavíru.“
Napadá mě, jste klavírista nebo pianista?
„Jsou to naprosto identické pojmy.“
Jak důležitý je nástroj pro uvedení daného díla? Dá se na úplně jednoduchý klavír zahrát vrcholné dílo? To je asi naivní představa.
„Ano, naivní. Je potřeba říct, že si myslím, že opravdu vynikající klavírista by měl být schopen zahrát na jakýkoliv nástroj, pokud se ovšem nebavíme o klavíru, kterému chybí struny nebo klávesy. Ale je pravda, že ten nástroj má obrovský význam v tom výsledku interpretace.“
Kde jste si zahrál na nejlepší nástroj? Kdy jste vstal od klavíru a řekl si, že to znělo jinak, než cokoliv předtím?
„Vynikající nástroje měli v Lucembursku a v Norsku. Obecně ty západní státy jsou na tom lépe, ale je potřeba říct, že i u nás narážím na skvělé nástroje. Jsem tváří firmy Petrof, která sídlí v Hradci Králové, takže na Petrofy hraju moc rád a dost často narazím i na staré nástroje, které mám obzvlášť rád a to je potom opravdu velký zážitek si na takový nástroj s duší a historií zahrát.“
Co vlastně klavír nejvíc rozladí? Dokážu si představit, že třeba výkyvy teplot nebo vlhko, ale rozladí klavír třeba to, že se na něj hraje?
„Určitě. Nějaké romantické fláky když to řeknu lidově, tak dokážou klavír občas zdemolovat.“
Za jaký kuriozní honorář jste hrál? Napadá vás něco, co bylo odměnou za váš koncert a nepatří to k úplně tradičním odměnám pro sólové klavíristy?
„Tady bych chtěl říct, že mám skupinu fanoušků ve vesnici Čistěves u Hradce Králové, která přebudovala strojní traktorovou stanici na koncertní sál, a pozvali mě, abych tam zahrál první koncert. A odměnou jsem dostal krmení pro svou drůbež a vynikající guláš.“
Váš zájem o vlaky, chov slepic a tak dále, to bylo předmětem mnoha rozhovorů, které jsem s vámi četla. Nepřibylo k těm koníčkům ještě něco?
„Myslím si, že na víc bych už čas neměl. Ale rád bych zmínil kolo, protože na kole jezdím strašně rád a je to taková moje droga. Ne ve sportovním slova smyslu, ale ve způsobu odreagování. Na podzim ke kolu přidávám ještě jednu moji vášeň a to je sběr hub. Jezdím na místo vzdálené od Hradce Králové padesát kilometrů na tom kole a tam najdu prakticky vždycky minimálně na tu smaženici.“
Je něco, co vás do budoucna přitahuje, co se prolíná vaším životem a říkáte si, až bude jednou čas, zaměřím se ještě na tohle?
„No, chtěl bych se, třeba až mi bude šedesát, na krátkou dobu stát strojvedoucím a vyzkoušet si, jaké to je, řídit vlaky na nějaké lokálce. Například trať mezi Libuní a Starou Pakou, nebo trať z Trutnova do Královce k polským hranicím, to je moje nejoblíbenější trať. Obecně lokálky v Podkrkonoší, protože k tomu kraji mám velmi hluboký vztah.“
Kdybychom měli říct tři nej: Nejlepší koncert?
„Určitě budu do smrti vzpomínat na třetí kolo na soutěži v Norsku, kde jsem hrál v místě, kde tvořil Edvard Griek, v té době v naprosto excelentní formě Lisztův cyklus Léta putování, rok první. Švýcarsko. To pro mě bylo emocionálně tak vypjaté, že jsem potom, když jsem dohrál, měl slzy v očích.“
Nejlepší publikum?
„Úžasně se mi hraje v mém rodném Hradci Králové, kde mám mnoho fanoušků a mnoho lidí, kteří mě znají odmalička. Každý koncert v Hradci Králové je pro mě obrovským zážitkem.“
A nejlepší plán do budoucnosti?
„Určitě prožít život po boku milovaného člověka, to je nesmírně důležité. A zařídit si nějaké bydlení tak, aby člověk spojil záliby a věci, které ho baví, pod jednu střechu. Moc rád bych měl doma malou farmičku zvířat které chovám a třeba k nim některé přibydou a rád bych si zřídil stavení, kam bych chtěl umístit čtyři klavíry významných značek, které působily na území Česka, resp. Československa v období první republiky. Tohle jsou nejodvážnější plány do budoucna, kterých bych chtěl jednou dosáhnout. Jestli udělám světovou kariéru a budu hrát po celém světě nebo ne, to nechám na osudu.“
Na závěr nesmí chybět štafeta otázek, minule tu byl lesník, ředitel Diecézních lesů Hradec Králové Pavel Starý a tady je jeho otázka pro vás. „V hudbě je asi důležité, jak cvičí a mají techniku, takže hudbu nějak prožívají pocitově. Co je pro vás když hrajete, důležité?“
„Ta otázka se dá vyložit mnoha způsoby. Myslím, že úplně nejdůležitější je vystihnout co nejlépe tu myšlenku, kterou měl skladatel a soustředit se na absolutní pochopení a dodržení všech pokynů, které nám poskytnul. A pak je nesmírně důležité zvládnout tu skladbu po technické stránce, aby nic nedrhlo nebo neutíkalo ani nezpomalovalo a samozřejmě do té skladby dát kus svého srdce. Ale to často vzniká až na pódiu podle inspirace. Ale právě to je nádherné, když potom to publikum poskytne takovou energii, že člověk tvoří na pódiu. A to mě na hudbě nesmírně fascinuje.“
Související
-
Kultura znovu v kleštích. Pardubická filharmonie baví na sítích klasikou
Jako na jaře. Trable s covidem neberou konce. Kvůli aktuálním vládním opatřením zažívá český kulturní svět další přestávku. Potrvá minimálně do listopadu.
-
Zazpívala si tam s Margitou i Plachetkou. Pražačka Kůstková má Pardubice pod kůží
Operní hvězda tohle město zbožňuje. Pokaždé v něm ráda vystupuje. Když studovala klasický zpěv, líbila se jí rodinná atmosféra konzervatoře.
-
Od thajské princezny vycouval se stovkou orchidejí
Jaroslav Svěcený se narodil v Hradci Králové a ke svému městu má pořád blízko.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.