Punčák moc rád nemám, směje se cukrář Vojtěch Vrtiška
„Cukrařina je pro mě pocitem štěstí v nešťastné době, možností nekonečné seberealizace, ventil od náročného studia medicíny. Je to vášeň, posedlost a láska.“ To píše na svých webových stránkách dnešní host Vojtěch Vrtiška.
Vojtěch se narodil v Táboře a tam taky vystudoval gymnázium. Teď je studentem čtvrtého ročníku medicíny a má individuální studijní plán.
První řadu Peče celá země jste sledoval jako divák, do druhé jste se přihlásil sám, stal jste se náhradníkem, ale nakonec jste se musel víc učit, tedy dal jste přednost maturitě a přijímačkám na medicínu. Do třetí řady jste nechtěl, ale nechal jste se umluvit. Co vás přesvědčilo?
No, mě ve finále nikdo nepřesvědčoval, protože si pamatuju, že tehdy mi volal pan dramaturg a ptal jsem mě, proč se nechci účastnit Peče celá země. Já jsem mu říkal, že je to pro mě obrovský risk, a to z jedné strany tím, že jdu přece jenom se svojí kůží na trh, tak z druhé strany tím, že studuji medicínu a že mi hrozí, že bych ji taky nemusel dostudovat. A on mi řekl tehdy, že dobře, ať přijdu aspoň na kafe na Kavčí hory si o tom popovídat. A když jsem s tím souhlasil, tak týden na to se mě ptali s tím, že na ten casting půjdu, co upeču. Takže mě se vlastně nikdo neptal.
Srdeční záležitost? Malinové lívance mojí prababičky.
Co společného by měl mít lékař a cukrář?
To je těžké říct. Myslím, že pro mě je cukrařina oproti medicíně opravdu takový protipól. Takže medicína je ta rigidní, cukrařina je pro mě ta kreativní část. Mezi tím si tak jako pobíhám, dokud si nebudu muset úplně vybrat. Trpělivost patří do obou oborů. Myslím si, že občas i empatie, protože oba dva ty obory pracují s city. Každý trochu jinak, ale je to tam.
Někde jste uvedl, že pečete to, co byste si sám přál někdy ochutnat v českých cukrárnách. Co je pro vás teď právě top?
Rád se vracím k retro cukrařině, protože to je vždycky, myslím si, takový vývoj, že si uděláte kolečko, pak zjistíte, že ta klasika a ta nostalgie je začleněná přesně v té špičce, v tom větrníku. Když si chci opravdu užít něco fajn, tak stejně skončím většinou u české cukrařiny.
Já mám tu tradici uvnitř punčového dortu. Změnilo se na něm něco za poslední dobu? Tradiční punčák a vy?
Zrovna punčák je jeden z dezertů, který zažívá menší revoluci a trošku se tam namířil zrak českých cukrářů, ochucuje se různými šťávami, pyré, různými alkoholy, takže už to vůbec nebývá ten klasický punčák s rumovou trestí, ale taky občas je. Myslím si, že kvalita se hodně zvedla, i když já ho stejně moc rád nemám..
Když jste zvítězil v soutěži Peče celá země, jaká byla první slova vaší maminky?
Moje maminka má stále trošku strach. Je to dané tím, že já jsem do Peče celá země šel, abych si ověřil, že jsem udělal s medicínou dobře. Ono to tak nějak nedopadlo a stále jsem úspěšně rozkročený. Samozřejmě moje maminka ví, co jsem obětoval jak té cukrařině, tak i té medicíně. Je to pro ni těžké, protože si přeje, abych byl šťastný.
Co je vaší srdcovou záležitostí?
Když bych se vrátil k receptům, tak pořád je moje srdcová záležitost recepty mojí babičky, mojí prababičky. Vždycky se mě ptají novináři, co je můj nejoblíbenější recept. Což je věc, na kterou já nerad odpovídám, protože nemám rád superlativy, ale pokaždé si vzpomenu na malinové lívance od mojí prababičky. Tak to je asi srdcová záležitost.
Na závěr otázka od umělé inteligence. Jsou tu dvě, tak je položíme obě. Jaký je váš nejoblíbenější nástroj v kuchyni?
Já mám rád svého robota, protože od chvíle, kdy mi sedí v kuchyni, a už je to nějaký rok, tak mi strašně ulehčuje přípravu těst, především toho kynutého, které mám rád. A to, že čtvrt hodiny hněte za vás a přežije to, je prostě úžasná věc a tomu těstu to neskutečně pomůže.
Ještě druhá otázka od umělé inteligence. Který váš výtvor z pořadu Peče celá země se vám líbil nejvíc?
To je těžké. Já všechny své výtvory beru trochu jako své děti. Tím, že jsem do nich investoval spoustu času a energie, asi těžko se mi vybírá jeden.
Tak to doplním a obrátím. Do kterého jste investoval nejvíc?
No, to byl určitě medvídek. Já jsem se do té doby vyhýbal a teď už zase vyhýbám dětským dortům. Nemám rád dorty, které mají vypadat jako něco, nějaký předmět přesně nebo nějaká postavička, protože to se trošku míjí s mojí představou o tom, že vizuál by měl podpořit chuť. Takže když jsem se dozvěděl, že budu péct medvěda, tak se mi udělalo špatně a přemýšlel jsem v jednou chvíli, jestli vůbec podepíšu smlouvu o účasti v Peče celá země. O to větší paradox je ten, že se medvěd upekl a ještě jsem ten daný díl vyhrál, což doteď úplně nechápu. Tam ta energie byla asi největší.
Proč by měl být dezert i zážitkem? Proč si Vojtěch fotil obrázky do své kuchařky sám? Kdo věděl o tom, že vyhrál Peče celá země, než se to z televizních obrazovek dozvěděla po tři čtvrtě roce celá země?
Související
-
Některá jídla by dole nikdo nesnědl, ale tady nahoře jsou z nich všichni happy
Poprvé za více než pětiletou historii Záletů uslyšíte jiný jazyk než češtinu. Míříme za hranice Česka, do země, která je nám nejen historicky nejbližší, na Slovensko.
-
Pekařka se podělila o rodinné stříbro. Vyzkoušejte recept na pracny od její prababičky
Jana Petržilková je hlavní organizátorkou tradičních kulinářských soutěžíve Vyšehněvicích. Přinesla nám ukázat formičky na pracny, které má po své prababičce.
-
Co přidat do perníčků, aby měly zlatou barvu? Jak na hladkou polevu? Perníkář Janoš poradí
Perníkář Pavel Janoš mohl konečně vrátit svým perníkářkám práci. Po vynucené covidové pauze rozjíždějí od 1. prosince výrobu perníků naplno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.