Pokladnice barokního umění. Liběšice na Litoměřicku zdobí bohatý soubor soch

3. listopad 2016
Česko – země neznámá

Baroko jako pompézní styl 17. a 18. století najdeme v mnoha českých městech, počínaje Prahou. Ale i některé malé obce se mají v tomto směru čím pochlubit. Například mimořádný soubor barokních soch s rozevlátými drapériemi a silně emotivním výrazem uvítá překvapeného návštěvníka v obci Liběšice na Litoměřicku.

Skvostných soch mají v Liběšicích skoro jak na pražském Karlově mostě, údajně jen o tři méně. Kromě nich je navíc možné v obci obdivovat – bohužel jen pohledem přes zeď nebo bránu – zámeckou budovu a na zdejším hřbitově kapli pravděpodobně z dílny Giulia Broggia, stavitele italského původu, který stejně jako jeho syn Octavio obdařil Litoměřicko mimořádnými barokními stavbami.

Obec Liběšice je v historických pramenech doložena už v zakládací listině Kapituly litoměřické z roku 1057. O zhruba 200 let později daroval Václav II. Liběšice kladrubskému klášteru a v jeho držení byla obec půl století, pak se začali střídat světští majitelé.

Největšího rozkvětu se panství dočkalo po roce 1621, kdy ho Ferdinand II. jako konfiskát daroval pražské jezuitské koleji u sv. Klimenta. Rekatolizace probíhala dramaticky, ještě v roce 1625 zabili sedláci ze sousední vsi Vědlice jezuitského hejtmana, protože byl příliš horlivý a nutil je přijmout katolictví. Přesto už roku 1650 bylo panství kompletně katolické.

Malá obec Liběšice na Litoměřicku je pokladnicí barokního sochařského umění

Mor přinesl obci nádhernou kapli

Liběšičtí jezuité byli zdatnými hospodáři. Své panství stále rozšiřovali přikupováním dalších částí a nakonec spravovali na tehdejší poměry obrovský region. Liběšice sloužily jako hospodářské zázemí Klementina, jezuitské koleje sv. Klimenta v Praze, a jako letní sídlo členů koleje. Ve své době tam pobýval i Bohuslav Balbín.

Čtěte také

I na Litoměřicko ale dolehla nespokojenost sedláků s robotní povinností a v roce 1680 došlo k povstání. Bylo tvrdě potlačeno a tři hlavní vůdci popraveni. A aby neštěstí nebylo málo, vypukl mor, před kterým zde studenti a profesoři z Klementina hledali útočiště. Na místě hrobů prvních obětí morové epidemie nechali později jezuité zbudovat nádherně vyzdobenou hřbitovní kapli sv. Františka Xaverského. Podle všech známek jde o dílo Giulia Broggia.

Zámek a soubor soch

Tvrz je v Liběšicích doložena k roku 1405, ale už v 16. století zanikla. Její zbytky se objevily v 19. století při stavbě domů. První zámek založil po roce 1520 Karel Dubanský z Duban. V polovině 18. století byl neudržovaný zámek zbořen, ale na jeho jižní straně se začal budovat zámek nový - jezuitská rezidence.

Barokní sochy můžete obdivovat kdykoli, zámek bohužel jen přes zeď nebo skrz bránu

Autorem návrhu byl Kilián Ignác Dientzenhofer, představitel vrcholného baroka. Do jeho koncepce zapadá i bohatý soubor soch, umístěných na zámecké zdi, na zdi kostela Nanebevzetí Panny Marie a naproti zámku, podél dnes rušné silnice.

Po druhé světové válce zámek sloužil jako domov pro řecké a korejské děti, později jako domov důchodců a naposledy jako ústav pro mentálně postižené. Ten byl prosinci 2015 zrušen. Zámek není dnes pro veřejnost přístupný.

Do Liběšic se dobře dostanete autem i veřejnou dopravou. Barokní sochy můžete obdivovat kdykoli, zámek bohužel jen přes zeď nebo skrz bránu. Hřbitovní kaple je zvenčí opravená, na unikátním interiéru se bude pracovat. A pokud se chcete podívat, jak se v Liběšicích žilo v průběhu minulých sto let, vyberte si k výletu dny, kdy je otevřený zdejší Obecní úřad. Na jeho upravené půdě i v přízemí najdete místní muzeum.

Spustit audio