Archeologické průzkumy zařazují nejstarší hradní stavbu na vrcholu Kunětické hory do druhé poloviny 14. století. Za husitských válek se stává důležitým opěrným místem hejtmana Diviše Bořka z Miletínka, vůdce vítězné panské jednoty v bitvě u Lipan. Roku 1491 hrad kupují Pernštejnové, nejvýznamnější majitelé Kunětické hory.
Dnes je Kunětická hora národní kulturní památkou, nabízí dva prohlídkové okruhy s množstvím expozic a patří k nejvyhledávanějším turistickým cílům Pardubického kraje. V 70. letech minulého století se na Kunětické hoře natáčel také televizní seriál Arabela.
Sto let od vzniku Československa, čtvrt století od obnovení návštěvnického provozu hradu. Obě výročí připomíná plenérová výstava unikátních historických snímků Kunětické hory v hradním areálu.
A v pondělí 30. července bude ve sklepení hradu slavnostně zahájen projekt Kunětická hora Dušana Jurkoviče - básníka dřeva, který je spolufinancovaný z peněz EU v rámci Integrovaného regionálního operačního programu a Integrované územní investice Hradecko-pardubické aglomerace.
Dnes naše pozvání do studia přijal Miloš Jiroušek, kastelán hradu, který každý Východočech moc dobře zná, hradu Kunětická hora. Jaké je zatím léto na Kuňce?
Horké.
Období několika posledních týdnů je ve světovém dění ve znamení dvou velkých vulkanických událostí. Ta první se odehrává na Havaji, druhá pak v Guatemale, kde je to podle aktuálních zpráv obrovská tragédie.
Vy bydlíte přímo na hradě?
My jsme na hradě bydleli celá dlouhá léta, nicméně přesto, že je to nemovitost značně veliká se spoustou místností, tak služební byt kastelána je 1+1. A protože jako správný hradní pán i já mám 3 syny, tak to začalo být, potom když vyrůstali, trochu náročnější, tak v posledních letech bydlím v podhradí a na hrad docházím.
Jestli vy jste se spíš nebál, protože určitě na Kuňce také straší. Má Kuňka nějaká svá strašidla?
Myslím, že každý objekt má to svoje. Nevím jestli má strašidla, ale určitě něco má.
Jsou různé pověsti, příběhy a legendy, které se vyprávějí o Kunětické hoře. Třeba o tamním pokladu. Jak to s ním bylo?
To se týkalo těch nejstarších dob, které známe ke Kunětické hoře. Nejstarší historie je spjatá i s nedalekým Opatovickým klášterem, kde sídlili benediktini a pověst vypráví o tom, že před hrozícími husitskými válkami si přijeli na Kunětickou horu schovat svůj poklad. Nicméně, aby na sebe příliš neupozorňovali, tak místnímu správci tvrdili, že v sudech přivážejí víno. A když si potom přijeli pro svůj poklad, tak mezitím správce vyměnil obsah sudů, zlato za víno. A mniši si odvezli to víno, se kterým údajně přijeli.
Asi to byl pěkný pijan onen správce. Šel prostě ochutnat víno a objevil zlaťáčky.
S největší pravděpodobností ano, neodolal.
Tak to jsou legendy, pane kasteláne. Ale jak to bylo doopravdy s hradem. Kdo ho nechal postavit a kdy to bylo, ví se to?
Právě ten Opatovický klášter se uvádí jako důvod, proč na Kunětické hoře nevznikl hrad již někdy ve 13. století tak, jak to bylo běžné. Nebo na začátku 14. století, to je období největšího boomu výstavby těchto opevněných sídel. Právě, že benediktini v Opatovicích měli úplně jiné poslání, než budovat nějaké hrady. Patřily jim ale rozsáhlá území kolem Opatovic a bylo to i okolí Kunětické hory. Tím se vysvětluje, proč tam v té době již nevznikl hrad. Nicméně máme archeology doloženo první stavební počínání někdy v polovině 14. století. Je otázkou, kdo tento hrad budoval. Zřejmě byl královský. První písemné zmínky podložené z archivních zpráv jsou potom až z 15. století, kdy tam stával husitský hrad hejtmana Diviše Bořka z Miletínka. Ale nejdůležitější etapou pro Kunětickou horu a pro celé okolí, to znamená Pardubicko ale i východní Čechy, je konec 15. století a příchod pánů z Pernštejna, kteří již v té době měli rozsáhlé statky na Moravě a byli nejbohatším a nejvlivnějším rodem v Čechách.
To byl Vilém z Pernštejna a jeho synové.
Přesně tak.
Za jejich doby nastal stavební ruch, kdy se Kuňka rozrůstala jako hrad.
Pernštejnové, a především Vilém z Pernštejna, jsou dobře známi tím, že byli nesmírně aktivní a podnikaví. Sám Vilém z Pernštejna, když potom odkazoval svoje statky v dědictví, tak mluvil o rodném Pernštejnu s tím, že, jestli už nebude na Pernštejně co stavět, tak nechť se něco zboří a znova se staví. Tuhle zásadu praktikoval vlastně všude.
Jak velké to tam bylo za Viléma z Pernštejna? Bylo to podobné jako dnes nebo ještě větší?
Bylo to samozřejmě o něco větší. Hrad měl klasickou dvouvěžovou dispozici, o kterou jsme přišli v pozdějších stoletích vlivem těžby kamene. Na opačné straně od vrchu, než dnes stojí palác s válcovou věží, nad dnešním parkovištěm, stála druhá hranolová věž, jižní křídlo. Nádvoří mělo původně ještě jedno patro, všechny objekty měly takový ten typický středověký vysoký krov. Nádvoří bylo víc uzavřené a celý areál byl především velmi důmyslně a výjimečně opevněn. Bylo to několik koridorů hradeb, různých příkopů, padacích mostů. Ten areál byl sám o sobě opravdu monumentální.
Dvě věže. Tak si to budu představovat, jak to asi tenkrát za Viléma z Pernštejna muselo vypadat.
Máme nový model a na něm ukazujeme stav na začátku 16. století.
Největší slávu tedy zažil hrad za Viléma z Pernštejna, to byl nejkrásnější a nejrozlehlejší. Kdy se naopak štěstěna od Kunětické hory začala odvracet? Kdy to začalo upadat a chátrat?
Poměrně brzy, protože Pernštejnové, nebo jejich potomci v dalších generacích už v roce 1560 prodali celé pardubické panství a s ním i Kunětickou horu. A dál se na hradě nedělo nic moc významného, což se týká objektů, které stály mimo města a netvořili nějakou pevnostní linii na hranicích. Postupně ztráceli svůj význam. Objekty hradního typu ve městech, byly přestavovány na zámky a podobně. Ale u těchto objektů tomu tak nebylo. Vše pak vyvrcholilo v roce 1645 v rámci třicetileté války, kdy byl hrad do značné míry zničen a vypálen. A pak ještě v 18. století začala velmi razantní těžba kamene. V té době se na to nepohlíželo jako na památku, takže se rozebíraly hradní stavby. Protože to už byl opracovaný kámen. A používal se na další stavby. Klasicky potom v 19. století už fungoval kamenolom, odstřelovalo se dynamitem. A chvíli to vypadalo, na konci 19. století, že hrad zcela zmizí. A zmizí i celý kopec. Nebýt nápravných snah a velkých iniciativ na začátku 20. století, tak tu Kunětická hora dnes nemusela být.
A co přineslo ono 20. století? Uvažovalo se prý dokonce o velké obnově i za přispění významných architektů té doby jako byl třeba Dušan Jurkovič, který je spojen s novoměstským zámkem a jeho zahradou.
Přesně tak. To je moc hezký příběh. Na začátku 20. století, kdy to všechno spělo ke zkáze, tak se začaly podnikat první záchranné kroky. V té době vlastnil hrad rakouský průmyslník hrabě Richard Drasche, což byl stavitel dnešního loveckého zámečku v kterém je Perníkové muzeum pod Kunětickou horou. On Kunětickou horu provozoval jako klasický kamenolom, dobýval a prodával kámen. V Pardubicích existoval muzejní spolek, který si spořil peníze na to, že by si pořídil v Pardubicích budovu muzea. Cesty byly dvě, buď opraví nějakou starou budovu, nebo si postaví novou. A zároveň s tím ale podnikali kroky k záchraně Kunětické hory. A v určitém okamžiku se naskytla možnost, že by hrad odkoupili. A oni věnovali naspořené peníze právě na záchranu a výkup Kunětické hory. Ale protože toužili mít budovu muzea a Kunětická hora byla zřícenina jen v obvodových zdech, tak si záměrně našli architekta Dušana Jurkoviče, který měl za sebou už rekonstrukce historických památek ale s tím, že jim vdechoval novou funkci, novou náplň. A to přesně potřebovali i pardubičtí muzejníci. Proto si vybrali právě architekta Dušana Jurkoviče a nechali od něj zpracovat projekt na rekonstrukci celého areálu.
Ale to se potom neuskutečnilo. Vím ale, že tam byla vyhlášená hospoda. Na nádvoří máte staré, historické fotografie právě ze začátku toho 20. století.
Letošní léto zveme návštěvníky na unikátní plenérovou výstavu. Máme několik dochovalých fotografií na skleněných deskách, které zachycují stav právě už na konci 19. století, což je dochovalý stav toho středověkého Pernštejnského hradu před tím, než začaly první opravy na začátku 20. století. Muzejníci provedli podle projektu architekta Jurkoviče opravy především v té západní části, kde vznikla i ona vyhlášená restaurace. Ale nedošlo už na některé další úpravy v tom paláci, protože to už bylo příliš mnoho novodobých zásahů i na tehdejší památkovou péči.
Ještě v 70. a 80. letech minulého století byla Kunětická hora zavřená. A vy letos slavíte čtvrtstoletí od znovuotevření návštěvnického okruhu. Je to tak?
Je to tak. Když mluvíte o 70. a 80. letech, tak já si také pamatuji tu dobu zavření, to je moje první setkání s Kunětickou horou. Nutno přiznat, že přes plot a po lešení. A v roce 1993 se diskutovalo o tom, jestli bude Kunětická hora dál uzavřená a budou probíhat opravy a teprve po jejich provedení se otevře pro veřejnost. Nebo jestli se v roce 1993 otevře pro veřejnost a ty opravy budou probíhat za provozu. V tom roce bylo vypsáno výběrové řízení na nového správce, tam jsem se přihlásil a zvolili jsme tu cestu, že se hrad otevře pro veřejnost a opravy budou probíhat za provozu. Myslím si, že to bylo správné rozhodnutí. Protože těch peněz je pomálu, ještě dnes nejsou práce hotové. A je velmi důležité, aby se o té památce mluvilo, aby se tam něco dělo. Protože pak má šanci přitáhnout pozornost a samozřejmě i přinést nějaké peníze.
Čtěte takéHrad Kunětická hora
Přijďte se podívat na Kuňku. Je tam ještě ten drak? Draka si pamatuji v takovém rozbořeném, polorozpadlém sále.
Ano, v severním křídle visí drak. Já si dobře pamatuji, jak mě jako kluka hrozně nebavilo, když nás rodiče vláčeli po těch zámeckých interiérech, které jsou si velmi podobné. A tak jsme se rozhodli před lety, že uděláme nějaké potěšení pro nejmenší návštěvníky. Loni nebo předloni jsme chtěli draka už vypustit, ale malí návštěvníci byli z toho velmi smutní, takže drak zůstal a sídlí u nás stále.
Z vyhlídky hradu jsou pak vidět krásně celé dva naše kraje, ať už Pardubický nebo Královéhradecký. Osobně vás dnes pozval kastelán hradu Miloš Jiroušek. A ještě musíme připomenout, že se u vás také natáčel seriál Arabela.
Ano, přesně tak. Já děkuji za pozvání do Českého rozhlasu a těším se na shledanou na Kunětické hoře.
Správce hradu nebo zámku, průvodce, klíčník - to jsou oficiální významy slova „Kastelán“. Nepřehlédnutelným zámeckým pánem a zároveň i sám sobě sluhou, rádcem i naš...
Jeho životní příběh začal v městyse Pecka v Podkrkonoší. Děti, které vyrůstají s obrysem hradu na obzoru, prohánějí se potají nádvořím, šplhají po rozeklaných zbytc...
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
