Petr Voldán: Den a noc v dějinách

I ta budí zvláštní pocity, když se například podíváme na sondu do znalostí osmnáctiletých - podle ní skoro polovina z nich prý neví, co byla třeba mnichovská dohoda. A tak si nedělám iluze ani o povědomí mladých o okupaci nacistickým Německem. Čí je to chyba? Těžko ukázat prstem jen jedním směrem. Škola, média, rodina, že by rychlost moderní doby, netečnost mladých - i ze všeho řečeného určitě nějaká ta kostička do mozaiky patří.

A tak jsem si v duchu trochu poskládal ty svoje střípky s vazbou na osmdesát let starou historii, kterou jsem pochopitelně nezažil, ale kterou mám v seznamu událostí dějin naší země také nějak uloženou. A nejsou v té schránce jen informace ze školy nebo útržky z rodinných vzpomínek. Mám v ní i mnohá nesmírně silná setkání s lidickými ženami, návštěvy této středočeské vesnice i třeba tzv. „velšské Lidice", vesnici, kde natočili film o tragédii u nás.

Patří sem ale také - ač se to možná na první dojem nezdá, zážitky z boji doutnajícího Afghánistanu nebo krvavě nevraživé atmosféry katolicko - protestantského konfliku v Severním Irsku.

I k takovým momentům dějin utíkají moje myšlenky při připomínce začatku temných let po 15. březnu 1939. Kam utíkají ty vaše, to je pochopitelně niterně subjektivní záležitost. Každopádně by dnešek nějakou reminiscenci provokovat měl.

A jestli se vrátím k myšlence z titulku glosy o dnu a noci v dějinách, za kterou je německý spisovatel Heinrich Heine, který se prý zeptal „Je v dějinách také den a noc jako v přírodě?", pak je pro mě příkladem pro tu noc právě tento den před osmdesáti lety. Začátek okupace českých zemí nacistickým Německem. A teď už klidný pátek i celý víkend.