O Malostranském hřbitovu kolují temné příběhy. Po letech se otevřel veřejnosti

3. listopad 2016
Česko – země neznámá

Pražský Malostranský hřbitov představuje průsečík dějin umění, kultury, aristokracie i podnikání. Památka, které se podařilo uhájit nárok na další existenci, se stala námětem nejednoho spisovatele či malíře. O hřbitově a jeho legendách psal například Jan Neruda, Jakub Arbes, Jiří Karásek ze Lvovic nebo František Kožík. Hřbitov zdobí plastiky významných sochařů.

Malostranský hřbitov patří k unikátním pražským památkám. „Ale nenechte se mýlit názvem, neleží na Malé Straně, ale rozprostírá se na ploše více než dvou hektarů na území Smíchova,“ říká Alena Lehnerová, předsedkyně Spolku Malostranský hřbitov.

Na místě dnešního hřbitova se poprvé začalo pohřbívat v době moru, který Prahu postihl kolem roku 1680. Pak na začátku 18. století. Po josefínských reformách se stal ústředním hřbitovem levobřežní Prahy. Tehdy byly zrušeny hřbitovy kolem kostelů a z hygienických důvodů se povolilo zakládat hřbitovy pouze za městskými hradbami.

Proto vznikl roku 1786 na místě někdejšího morového pohřebiště hřbitov nový, určený pro Malou Stranu, Hradčany, Smíchov a Košíře. V té době ho obklopovalo jen několik hospodářských stavení s vinicemi. Průmyslový rozvoj Smíchova, především založení Ringhofferovy továrny, ale ovlivnil růst bytové zástavby, která hřbitov postupně obklopila. Sto let po jeho založení se s pohřbíváním na Malostranském hřbitově přestalo.

Hřbitov je po revitalizaci otevřen pro veřejnost

Svatá holčička prý plní přání

Poslední místo odpočinku zde nalezli známí architekti, sochaři a hudebníci jako třeba otec a syn Dientzenhoferové, sochař Ignác František Platzer či hudební skladatel Václav Jan Křtitel Tomášek. Najdete tu i významná díla sochařů: několika generací Platzerů, Václava Prachnera, Josefa Maxe a dalších. Blízkost usedlosti Bertramka připomíná, že zde leží také generace přátel Wolfganga Amadea Mozarta.

Uprostřed hřbitova stojí nejvýznamnější náhrobek - biskupa pasovského, hraběte Leopolda Thun-Hohensteina. Pomník patří k vrcholným dílům sochaře Václava Prachnera. Byl ulit v hořovických hutích a je významnou památkou uměleckého slévárenství u nás. V biskupově knize se prý v noci z 31. prosince na 1. ledna lze každý rok dočíst, kdo v novém roce v Praze zemře.

Čtěte také

Známý je také náhrobek Svaté holčičky, dílo Josefa Maxe z roku 1851. Na kamenném podstavci leží postavička děvčátka, ke které děti nosí přání, hračky, svíčky a kytičky, protože holčička prý plní přání.

Příběh holčičky se vypráví v různých obdobách. Podle jedné žilo v rodině na Újezdě milé a hodné děvčátko, které jednoho dne vypadlo nešťastnou náhodou z okna. Podle jiné pověsti se jednalo o dcerku malíře Kristiána Rubena, která zemřela v nejranějším věku na tuberkulózu. Kolem náhrobku vznikla legenda, o které píše František Kožík v knize Svatá holčička.

Svatá holčička obklopená dárky od dětí, leží tu i mnohá přání

Přestože je Malostranský hřbitov nemovitou kulturní památku, téměř 130 let chátral. Od roku 2001 byl pro veřejnost nepřístupný a upadal v zapomnění. V roce 2010 vzniklo ale občanské sdružení pro záchranu Malostranského hřbitova, které se snažilo oživit zájem o památku a posléze přispělo k jeho záchraně i fyzicky.

Malostranský hřbitov byl po revitalizaci, která probíhala pod dohledem Správy pražských hřbitovů díky dotaci z EU, pro veřejnost znovuotevřen letos v červnu. Při údržbě pravidelně pomáhají i takzvaní kačeři, lidé, jejichž koníčkem je geocaching.

Spustit audio