Pilot dronů Pavel Kolinský létá se stroji už od svých 5 let a sestrojil druhý nejlehčí dron na světě
Teď se proletíme a představíme vám čerstvě plnoletého studenta novobydžovského gymnázia Pavla Kolinského, který létá za každého počasí, ale na letiště kvůli tomu nemusí. Sedí za kniplem stroje, který umí bez problémů letět až dvousetkilometrovou rychlostí, z nuly na stovku zrychlí klidně za vteřinu a zastaví a otočí se na pětníku třeba i u vás v obýváku.
Pavel Kolínský totiž pilotuje závodní drony a dokonce si postavil druhý nejlehčí dron na světě. Dokážeme popsat, jakému koníčku se to věnujete?
Věnuji se FPV Dron Racingu. FPV je zkratka, že vše vidím z první osoby. Řídím stroj z pohledu dronu. To znamená, že dron má na sobě kameru, já mám na očích brýle a vidím přesně to, co ten dron. Takže ho řídím pomocí onoho videa.
Chodil jsem létat s taťkou na louku s RC letadlem, to byla super zábava, ale najednou jsem tam uviděl dron. Neskutečně mě to chytlo.
Pavel Kolinský, pilot závodních dronů
Jak jsou ty drony velké nebo naopak malé?
Je několik kategorií dronů. Já se zaměřuji především na menší kategorii, tzv. tiny whoopy. Tento dron se vejde do dlaně, má plastový rám a mohu s ním létat i doma. Těm se věnuji nejvíc, ale prapůvodně jsem začal s kategorií pětipalců. Jmenuje se to tak, protože má pětipalcové vrtule, to už je větší stroj. Není to zase tak veliké, ale s baterií může vážit až půl kilogramu. A když letí rychlostí 200 kilometrů za hodinu, tak je to docela nepříjemný pocit.
Čtěte také
Více se věnujete tedy menším dronům, které se vejdou se do dlaně. To má čtyři motory?
Ano, má čtyři motory, je to taková kvadrokoptéra. Ten větší může letět dvousetkilometrovou rychlostí, z nuly na sto zrychlí za vteřinu. Menší rok létá rychlostí kolem 60 kilometrů za hodinu, ale i to je dost. Když si představíte malou místnost, jako obývací pokoj, a rychlost 60 km/h. A ten větší dron dokáže opravdu zrychlit na maximální rychlost za vteřinu. Takže to je masakr. A ten malý dron také, je velmi obratný.
Jak jste se k dronům dostal? Kolik vám bylo let, když jste s nimi začal létat?
Já jsem začal s RC modely létat už od pěti letech, v podstatě ve školce. RC auta, RC vrtulník, s tím jsem létal nejvíc a to mi hodně pomohlo. Dalo mi to představu ovládání stroje v prostoru už v takto raném věku. Potom jsem od první třídy nastoupil do leteckých modelářů a věnoval jsem se letadlům, miloval jsem je. Chodil jsem létat s taťkou na louku s RC letadlem, to byla super zábava, ale najednou jsem tam uviděl dron. A nikde jsem neviděl toho pilota. To mi přišlo úplně neskutečné. V té době to ještě nebylo tolik rozšířené.
Tak jsem se šel kouknout a viděl člověka s brýlemi, vůbec jsem tomu nerozuměl a přišlo mi to úplně divné, jako jiná dimenze. Jako mimozemšťané. Na YouTube jsem si našel českého pilota Davida Špačka a dozvěděl jsem se o dronech víc. Neskutečně mě to chytlo, spojení techniky a rychlosti.
Můj druhý nejlehčí dron na světě se jmenuje Kolibřík a teď odpočívá na poličce doma. Váží 11,9 gramu, ale už vím, jak to ještě odlehčit.
Pavel Kolinský, pilot závodních dronů
Zajímá mne ten druhý nejlehčí dron na světě, který jste sestrojil.
To bylo v roce 2023. Byla to soutěž a pro mě docela výzva. Dva roky jsem to znal a prostě jsem si řekl, že vím, kde dron odlehčit. Přihlásil jsem se do soutěže a povedlo se, no. Byl to tedy masakr, čekal jsem na dodání dílů z Číny, strávil jsem nad tím desítky hodin času a setinky ubírání gramů. Bylo to zajímavé, ale povedlo se, dron vzlétnul a nakonec byl druhý nejlehčí na světě, měl 11,9 gramu. V té době dron stejné kategorie vážil 18 gramů. Ten vítězný dron vážil 11,2 gramu. Vůbec nevím, kde tu váhu vzal, koukal jsem na to nevěřícně.
To bylo tedy v roce 2023. Od té doby se něco změnilo, nebo je stále váš droh druhý nejlehčí na světě?
Věřím, že jsou už lehčí. Od té doby ale žádná taková soutěž nebyla, ale myslím si, že už by šlo postavit lehčí. Vím, jak to ještě odlehčit, ale zatím jsem se o to nepokoušel. Respektive nemá to zase takový význam, protože s takovým dronem potom člověk ani nelétá. Hůře se ovládá a docela se klepe. Můj druhý nejlehčí dron na světě se jmenuje Kolibřík a teď odpočívá na poličce doma, je vystaven.
Čtěte také
Pilotuje miniaturní závodní drony, které jsou tak mrštné a rychlé, že divák většinou slyší jen bzukot a drony samotné si pak prohlédne až po přistání. Jak vypadají takové závody, kde se s takovými drony létá?
S těmi malými drony je to většinou v nějakém uzavřeném prostoru, nejčastěji někde v tělocvičně. Tam je postavena trať z led branek. Je to docela atraktivní, bohužel ne tolik pro diváky, protože je to tak rychlé, že se to nedá sledovat, což je docela problém. Ale ty led branky jsou pěkné, ty jsou hezky vidět. Závodníci neznají trať dopředu. Přijedeme na závod a trať si projdeme s organizátorem. Naším úkolem je se trať naučit, já se dokážu zvládnout za jednu či dvě baterky. Jedna baterka vydrží na jeden let, což jsou dvě minuty. Je to hodně o svalové paměti, člověk má ty prvky nalétané.
Člověk musí mít rychlé reakce, důležitý je postřeh a svalová paměť. Jak máme trať naučenou, tak prsty už vědí každou branku dopředu.
Pavel Kolinský, pilot závodních dronů
Určitě je zásadní také hbitost vás dronařů, pilotů, závodníků. V té neuvěřitelné rychlosti vše hlídat a korigovat.
Spíše než hbitost je to postřeh. Člověk musí mít rychlé reakce, ale důležitá je ona svalová paměť, že člověk by to skoro zalétal poslepu, obrazně řečeno. Jak máme trať naučenou, tak prsty už vědí každou branku dopředu, že se má teď zatočit.
Čtěte také
Kolik závodníků se tak sejde na startu?
Probíhají kvalifikace, tam jsou zařazeni samozřejmě všichni piloti. A podle jejich časů potom probíhají eliminace. V eliminacích letí čtyři piloti najednou. Čtyři drony letí do jedné branky. A když se srazí v první brance, tak se letí restart, prostě letí se znovu. Ale když se srazíte už potom někde na trati, tak už máte smůlu. Musíte se co nejrychleji zvednout a letět dál. Ke kolizím samozřejmě dochází.
Jakými výsledky byste se pochlubil, Pavle?
Největší radost mám asi z toho, že jsem dvakrát obhájil mistrovství tiny whoop mládeže v Polsku. To je za mě super. Probíhalo to v největším polském klášteře, byla tam super atmosféra. Potom také létám RaceGOW, to je mezinárodní soutěž s docela přísnými pravidly. Musím si doma postavit trať podle plánku a oni ji zkontrolují. Potom jim posílám videa a oni to vše projíždí. Tam se zapojuje celý svět, každý se může zapojit. Letos bylo asi 600 registrovaných pilotů a 418 potom soutěžilo. Tam jsem se umístil z celého světa na osmnáctém místě. To považuji za velký úspěch, protože tam létají ti nejlepší piloti na světě z Číny a z Ameriky. S těmi se těžko já osobně setkám, ale takto jsem s nimi porovnal síly.
Pavel Kolinský, student novobydžovského gymnázia, který před lety sestrojil druhý nejlehčí dron na světě, ale s drony také úspěšně závodí, byl naším hostem. Ať se vám ve všem daří.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
