Nemeškejž a vejdiž! Muzeum historie lázeňství v Janských Lázních začíná doslova od pramene

21. srpen 2020

Na dohled od secesní budovy janskolázeňské kolonády stojí bývalá sokolovna z roku 1872, známá dřív také jako Lázeňská dvorana. Uvnitř ve velkém sále je od roku 2018 stálá expozice lázeňství v Janských Lázních. Otevírá ji to nejdůležitější: připomínka objevení léčivého pramene Janem z Chockova v roce 1006.

A právě tento zbrojnoš příchozí vítá slovy: Nemeškejž a vejdiž! Nás v muzeu přivítala a doprovázela Zuzana Pichlová, marketingová specialistka Státních léčebných lázní Janské Lázně.

Čtěte také

V krásné budově, kde se dřív holdovalo sportu, najdete předměty z předminulého a minulého století, které dokumentují například i to, s jakým vybavením dámy v minulosti cestovaly za lázeňskou ozdravnou kúrou. Připomíná také turistickou a sportovní historii města a okolí, které bylo významným střediskem zimních sportů.

V únoru 1925 se zde uskutečnilo druhé mistrovství světa v lyžování, jehož součástí byly i skoky na lyžích. Zbytek skokanského můstku můžete dokonce v Janských lázních stále vidět a to v lesích naproti evangelickému kostelu směrem na Černou horu.

Původně Lázeňská dvorana, pak sokolovna a dnes muzeum lázeňství je jednou z nejpohlednějších dominant města

K vidění jsou i snímky, které zachycují zdejší atmosféru a lázeňskou léčbu pacientů před desítkami let, nebo dokument z videoarchivu České televize. Můžete se „zvěčnit“ ve fotokoutku, kterak si užíváte ozdravnou koupel v historické dřevěné vaně.

Čtěte také

Partnerskými lázněmi pro krkonošské město jsou polské lázně Szczawno-Zdrój, proto je expozice částečně věnovaná i jim.

Pro Zuzanu Pichlovou je tam hodně důležitá i připomínka první knihy, která lázeňské město přiblížila světu. Sepsal ji císařský královský přísežný zemský fyzik markrabství moravského Georg Ignaz Hettmayer a byla vydaná v roce 1680.

Vedle počátků lázní v ní autor čtenářům přiblížil i výčet nemocí, které je zde možno léčit. Hostům pak doporučoval, aby měli pořád dobrou náladu, které dosáhnou kromě léčebných kůr také spánkem a dobrým vínem.

Na vytvoření stálé výstavy spolupracoval s pracovníky lázní ředitel trutnovského okresního archivu Roman Reil a janskolázeňský patriot a sběratel Jan Hainiš, který přes padesát let sbírá staré pohlednice, fotografie, odznaky a další předměty, jež se vztahují k lázeňskému městu a k jeho historii.

Své jméno získaly Janské Lázně díky léčivému termálnímu pramenu, objevenému podle kroniky panským zbrojnošem Janem z Chockova už roku 1006. První zprávy o používání termální vody ke koupelím jsou až ze čtrnáctého století, kdy majitel panství z rodu Silbersteinů zde nechal zřídit primitivní lázeňské zařízení pro potřeby svého rodu. Zakladatelem lázní, které patří k nejstarším v Čechách, byl pak v 17. století Jan Adolf Schwarzenberg. Roku 1675 začala výstavba prvních lázeňských budov, které nesly také své české jméno - Svatojánské Teplice. Roku 1876 se Janské Lázně oddělily od Svobody nad Úpou a staly se samostatnou obcí. Roku 1920 převzala lázně se vším zařízením akciová společnost a nastalo období největšího rozvoje Janských Lázní. Světovou proslulost získaly lázně v 1. polovině 20. stol. úspěšnou léčbou následků obrn, především dětské. Na tuto tradici, kvalitu a zkušenosti úspěšně navazují i v současnosti.

Do expozice Historie lázeňství v bývalé sokolovně Janských Lázní můžete vstoupit celoročně zdarma, a to v zimních měsících od pátku do neděle od 13 do 18 hodin, v létě je otevírací doba rozšířená.

Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.