Nejlepší hnací motor je termín. Brousek i Brzobohatý milují prokrastinaci

Alena Zárybnická natáčí zálety s Ondřejem Brzobohatým a Ondřejem Brouskem
Alena Zárybnická natáčí zálety s Ondřejem Brzobohatým a Ondřejem Brouskem

Ještě nikdy se v Záletech nestalo, že by ve studiu byli dva muži. Dnes Zálety hostí dva hudebníky, které pojí dlouholeté přátelství. Ondřej Gregor Brzobohatý a Ondřej Brousek, oba se narodili v Praze na začátku 80. let.

Ondřej Gregor Brzobohatý je synem Radoslava Brzobohatého a Hany Gregorové. Maminkou Ondřeje Brouska je herečka Zuzana Mixová, otcem Otakar Brousek mladší. Oba jsou podruhé ženatí, oba rádi čtou v partiturách a jsou nadaní ve všech možných ohledech.

Jste přátelé, vzpomenete si na okamžik, kdy jste se viděli poprvé?

Brzobohatý: „Na to upřímně nejde zapomenout. To byla ještě televize Nova ve Vladislavově ulici a já jsem tam točil pořad Herecké velikonoce a já tam doprovázel tátu s písničkou My Way a Ondra tam doprovázel dědu a tátu s písničkou Voskovce, Wericha a Ježka. To byl asi rok 1996 nebo 1997. Pamatuju si na takovou situaci, kdy si můj otec nedokázal vzpomenout na text písničky v češtině a já to neustále hrál dokola a táta z toho měl dost nervy. Tenkrát jsem si zapamatoval ten Ondřejův pohled na mě, ten nás poprvé spojil.“

Brousek: „Já jsem se nevysmíval, bylo to spíš jako: víme, o co jde…“

Oba jste určitě na téma rodiče odpovídali na spoustu otázek, je něco, na co jste ještě nikdy novinářům neodpověděli a je to něco, co byste o svých rodičích chtěli říct?

Brousek: „Já myslím, že tvůj otec se velmi přátelil s mým dědou.“

Brzobohatý: „To jo, oni byli stejná generace.“

Brousek: „Takže ty jsi vlastně jiná generace než já. Ty jsi vlastně starší než já.“

Brzobohatý: „Já jsem vlastně starší než ty, i když jsi starší než já. Ale tak měli se velmi rádi a já si pamatuju na těch Hereckých velikonocích, že se tam přátelský objímali. Mám radost z obou mých rodičů a jsem rád, jak jsem vyrůstal a nikdy jsem z ničeho neměl mindrák a jsem za to velmi šťasten.“

Nastala v životě situace, kdy jste si říkali, že byste raději chtěli být Jan Novák?

Brousek: „Když na nás někdy pokřikují, tak je to takové nepříjemné, ale člověk si jen řekne: No to víš, že jo.“

Brzobohatý: „Když jsme takhle sedávali třeba v hospodě, tak Ondra je ten méně oblíbený. Když nás poznali tak říkali: Ty seš dobrej, ale tohlecto, to je zmetek! Ale přitom Ondra nic, ale je teda takový upřímný a já jsem možná víc diplomat.“

Slyšela jsem o tom, že vám volal Karel Gott a že vám dal poslední šanci, když jste dva roky sliboval, že mu něco napíšete.

Brzobohatý: „Já vůbec nevěděl, co mu mám napsat! Neodvažoval jsem se napsat popovou píseň, protože jsem si říkal, že to neumím. Takže jsem si říkal, že by to chtělo šanson, ale o čem? Sumarizace života? Není to patos? Navíc já, v té době mi bylo třicet, tak nebudu sumarizovat. Ale je pravda, že mě něco osvítilo a najednou jsem si řekl, že to zkusím, napadla mě taková lyrická francouzská melodie, tak jsem to i otextoval. Ta píseň se jmenuje Testament a mám ji velice rád. Mrzí mě, že ji Karel skoro nezpívá. Teď má písničky co mu napsal Marek Ztracený a ty jsou hezké, popové, líbivé. Ale ten Testament myslím, že mu obrovsky sedne.“

Když se objeví tlak termínu, ať už je to rok, pět let nebo týden, umíte vydat šťávu jako správná oliva?

Brzobohatý: „To je to nejlepší, co může být.“

Brousek: „Nejlepší hnací motor je termín.“

Brzobohatý: „Nevím jak Ondra, ale já miluju prokrastinaci. Takže já zbožňuju prokrastinovat třeba měsíc, když vím, že mám ještě další dva. Takže místo toho, abych si to systematicky rozdělil do tří měsíců, tak já si ten první odpočinu.“

Brousek: „Ty jsi v tomhle extrémní. Já položím telefon a říkám si, že se úplně zbláznil, jak to chce stihnout?“

Možná to pak stihnete, když Táňa odjede, protože mi tady jednou říkala, že když není doma, že se vám píše líp.

Brzobohatý: „No píše. Mně se líp píše, když jsem sám, ale to není nic proti ní.“

Brousek: „Nemáš tři děti! My jsme pořád všichni doma a tak v noci, když všichni spí, tak se snažím je nevzbudit.“

Brzobohatý: „Ondřej otravuje skládáním celou rodinu.“

Brousek: „Hudba je na posledním místě, to člověka nesmí zajímat! Já poslouchám hudbu jen v autě. Tam jsem sám. Doma si syn pustí Hurvajze a je to.“

Dostali jsme se k vašim manželkám a říkám si, že musí mít obě dvě pro umělecké duše pochopení. Čeho si vážíte vy na nich?

Brousek: „Já si vážím rozhodnosti a té houževnatosti, protože já bych to nezvládnul. Manželka udělala celou rekonstrukci. A já jen říkal, jo, to je dobrý, souhlasím. Celé to zařídila ona, ale to i co se peněz týče. Klobouk dolů, to je neuvěřitelné. Udělala mi tam navíc kutloch a to je úžasné.“

Brzobohatý: „Je to ta krásná velkorysost, kterou potřebujete ve vztahu. A tolerance. Pravděpodobně to je potřeba ve všech jiných profesích, ale zrovna u člověka, který se hodně věnuje hudbě a musí s ní trávit intimní chvilky, tak když partner disponuje touhle povahovou vlastností, tak je to přínosné.“

Pohromadě vás mohou posluchači vidět 17. června na zámeckém nádvoří v Litomyšli. Základem vaší show byl souboj klavírů?

Brzobohatý: „Základem bych neřekl, spíš takovým impulsem k tomu, že jsme to dávali dohromady. Ondra měl navíc s Honzou Kučerou už takový program předtím, tak jsme to dali dohromady a udělali jsme z toho takovou show.“

Ondřej Brzobohatý, Jan Kučera, Ondřej Brousek

Brousek: „Přísady do toho těsta byly různé, my jsme s Honzou Kučerou měli pořad o filmové hudbě, já to uváděl sám a vlastně jsem tam citoval z chytrých knih o filmové hudbě a chtěl jsem ty lidi nesmyslně, ale zábavně poučovat. Ale sám jsem na to nestačil.“

Brzobohatý: „Je to hezké i v tom, že tu hudbu dokážeme odvážnit. To myslím, že je důležité, že lidi přestanou mít předsudky ke klasické muzice, protože my tam hrajeme i klasickou muziku, nejen filmovou, ale vycházíme z čehokoliv a všechno se snažíme rozebírat a je to taková laboratoř, ve které si my dva děláme legraci, ale s veškerou pokorou a úctou.“

Četla jsem správně, že vaší první velkou rolí byl Kristian v Cyranovi? Jak je to dlouho?

Brousek: „Dvacet let. Já jsem dvacet let u divadla! No je to tak, já jsem byl ve čtvrťáku na konzervatoři a my jsme celý ročník díky panu Satoranskému a Ivanu Krobovi, který nás měl na jevištní pohyb, dostali k Tomáši Töpferovi. Byli jsme jako stafáž ve Fidlovačce nebo tak. A někteří z nás dostávali role a já najednou visel na obsazení. Do toho přišla kapela Monkey Business a já jsem začal naplno žít, pracovat a vydělávat. Říkal jsem si, že tu školu budu muset asi omezit, ale říkali mi, že v páťáku se hraje v Žižkovském divadle, ale to jsem říkal, že mám nabídku v novém divadle a řekli mi, že buď škola, nebo divadlo. Tak jsem řekl, že asi to divadlo a měl jsem na rok přerušení. Po roce jsem zapomněl na to, že se mám do školy vrátit.“

Vím, že jste filmové a seriálové role odmítal. Existuje nějaká role, která by vás zlomila?

Brousek: „To musí přijít! Já jsem milovník filmů, vášnivý. V dnešní době výborných světových seriálů, tam je co hrát. Záviděl jsem každému, kdo hrál v Hořícím keři. Nebráním se tomu, ale toho času není tolik. Nemůžu se rozkrájet. Nevím, co bych ale dělal v seriálu, který má tisíc dílů.“

Na závěr nevynecháme štafetu otázek. Minule tu se mnou byla Alexandra Holubová, cestovatelka. A ptá se vás na toto: „Velmi by mě zajímalo, jak přišli k myšlence, že učiní souboj klavírů.“

Brousek: „Byl silvestr v televizi, rok 2011 a přišli za námi, ať uděláme skeč se dvěma klavíry. Nás to nenapadlo, protože prokrastinujeme.“

Brzobohatý: „Já myslím, že dotaz směřoval k tomu, při jaké příležitosti nás to napadlo to celé poskládat. A to bylo v lokálu Bílá kuželka na Malé Straně, kde jsme byli asi u třetí hladinky a představovali jsme si fiktivní klavír na stole a hráli jsme si různé melodie.“

Spustit audio

Související