Manželé Kučerovi: Zelené trenýrky Vladimíra a odmítání Květy zažehlo lásku, která trvá přes 50 let

Květoslavě bylo 17 a Vladimírovi 20 let. Blíž se poznali, když Vladimír coby voják navštívil svého strýce. Strýčkovy děti tenkrát chodila hlídat mladá Květa. Vladimír ji přišel otevřít jen ve vojenských zelených trenýrkách. Trochu se lekla. „Mně se líbila, ale byl jsem ten oholenej voják.“

8 fotografií

„Rodiče mi ho trochu nutili, já jsem ho fakt nechtěla. Přišel za mnou, zval mě na tancovačku, ale odmítla jsem a utekla. Chtěl za mnou vylézt po hromosvodu do 5. patra! Až nahoru nevylezl, protože otec s ním sympatizoval a pustil ho dovnitř. Bylo to zvláštní, táta mi kluky zakazoval, a nakonec tohohle mi dohodil,“ vzpomíná Květa.

Vladimír jí z vojny psal dopisy. „Byly krásný a něžný. Tím si mě asi získal. Taky měl nádherně modré oči s dlouhýma řasama a hezký zuby.“

Svatební zvony se rozezněly na kostelní věži v Hostinném. „Ano“ si řekli na radnici i v kostele. Obojí rodiče jim přáli. „Bylo to dojemný, jen moc nechtěli, abych brzy otěhotněla. Ale do roka ‚buch‘. Chvíli jsme bydleli u rodičů, do půl roku jsme dostali byt.“

Na začátku jejich společného života bylo vše zalité sluncem. Netušili, že Květu bude čekat dlouhé odloučení od Vladimíra i od dětí. „Byt byl ve starém baráku, kde nám teklo i do postele. Myslíme, že z toho Květa omarodila. Vyšetřovali ji i kapacity z Prahy, ale na nic konkrétního nepřišli.“

V té době už měli dva syny, mladšímu byly teprve tři měsíce. Květu postihly svalové a kloubové problémy. „Ležela dva měsíce v revmatickém ústavu v Praze. Dohromady po nemocnicích byla půl roku, pak už byla schopná se o děti postarat,“ vypráví Vladimír. Do té doby se o děti musel postarat sám, s pomocí obou prarodičů. Zvládl to obdivuhodně.

Mobily nebyly, hovor se objednával u sestry

Jak to prožívala Květa? „Já jsem v nemocnici pořád brečela, to bylo šílený. Manžela si zavolala i primářka, ať mě uklidní, hrozilo, že si přivodím něco srdečního. Bylo to dlouhý. A nebyly mobily. Vždycky musel u sestřičky objednat hovor. Jezdil za mnou i s dětmi stopem.“

A i když ji Vladimír uměl někdy pozlobit, tohle období je posílilo. „Všechno jsem mu odpustila. Postaral se o děti, neodešel. Hrozně jsem ho milovala a modlila se, ať se dožiju dospělosti dětí. Chtěla jsem se uzdravit.“

Láska se nemění

Stále si říkají, jak se mají rádi. „Ráno dělám snídani a on mě obejme. Přitom jsem někdy protivná, když mě zdržuje objímáním,“ usmívá se Květa. „Taky rádi sedíme v pergole, posloucháme rádio a čteme noviny. Uděláme si kafíčko a dáme si i dortík.“ „No já bych neměl, ale občas si kousek dám,“ přiznává Vladimír.

Květu baví sekat trávu a zastřihovat stromy na zahradě. „Kam nedošáhnu, volám manžela. Jinak to už nepřeháníme.“ Cení si, že manžel byl pracovitý a uměl uznat svoje chyby. „Bez něj bych to nedala. Bývá mi teď často špatně, tak hodně na něj myslím, co tu bude dělat, až nebudu.“ „První jdu já, já to cítím,“ kontruje Vladimír.

I dnes si dají vášnivou pusu. „A já bych chtěl i víc, ale tak jenom hubana, už mi stejně vypadávají zuby,“ vtipkuje Vladimír. „Těch 50 let strašně rychle uteklo. A něco bych řešila jinak,“ přiznává Květa. „Asi jsme romantické duše. Já určitě, komplikuju si tím život, protože víc všechno prožívám. Nikdy bych nevěřila, že muž může být tak jemný a něžný. To stojí za to žít.“ „Pořád ji mám moc rád, ona to moc dobře ví,“ dojímá se Vladimír.

Jak probíhalo první rande a jak dopadl jejich manželský test? Poslechněte si rozhovor s dalším zlatým manželským párem v pořadu Zlatá láska.