Kovářský valčík mezi kovadlinou a výhní má Zdeněk Krejza ve své dílně přesně na tři kroky
V třebechovickém muzeu betlémů je aktuálně k vidění poutavá výstava uměleckého kováře, šperkaře a restaurátora historických zbraní Zdeňka Krejzy. Redaktorka Eva Boudová si za autorem zajela přímo do jeho kovárny. Prý totiž není nic lepšího, než se hřát v blízkosti kovářské výhně a pozorovat, jak se z nepoddajného kusu kovu, stává umělecké dílo.
Kovářkou dílnu Zdeňka Krejzy najdete ve Svinarech. Výhled do prostorné zahrady a pár hrajících si koček předznamenává, že tady pracuje umělecký kovář, šperkař, restaurátor starých historických zbraní i výrobce přesných historických replik. A je tu opravdu doma.
Na svoji kovadlinu nikoho nepustím. I kdyby dělal kováře třeba 60 let. Do kovadliny se zbytečně neťuká.
Zdeněk Krejza, umělecký kovář
„Jsem z kovářské rodiny. Tohle řemeslo dělal můj praděda, děda i táta", říká houževnatý šedesátník, který s naprostou lehkostí a přesností zvedá v pravé ruce třeba i 10 kilové kladivo.
Ocel, kůže, stříbro, mamutovina... kovář Zdeněk Krejza neuznává náhražky
Umělecký kovář Zdeněk Krejza vyrábí hlavně nože, a to výhradně z přírodních materiálů. V tom je u nás skutečným mistrem. Výroba nože například z damascenské oceli mu trvá kolem deseti dnů. A nestačí jen šikovnost v kovárně s palicí a kladivem, ale také trpělivost při šití pouzder z různých druhů kvalitních kůží.
Přesto srdce celé kovárny, tedy kovadlinu, po svých předcích nezdědil. Tu „svou" si musel opatřit sám.
„Kovadlina, to je ten pravý základ kovářské práce. A sehnat dnes dobrou kovadlinu, to je problém," říká muž, který svoji první čepel ukoval už ve 13 letech.
Tradiční postupy, vzácné materiály a zdobení, včetně ručně šitých kožených pouzder ovládá Zdeněk Krejza dokonale.
Na nepoddajnou a vzpurnou ocel platí kladivo a oheň
Bez lásky k řemeslu, trpělivosti, pokory, praxe a nadání se špičkový kovář neobejde. U výhně, která má ve svém středu 1350 stupňů, vydrží jen ti nejodolnější.
„Když je venku v létě 40 stupňů, tak se chodím do kovárny ohřát", dodává s potutelným úsměvem muž, který kromě ohně miluje i cestování (především africké nebe) a svižnou jízdu na motorce.
Výstava uměleckého kováře Zdeňka Krejzy je v třebechovickém muzeu betlémů k vidění až do poloviny května. Všichni jste srdečně zváni.
Související
-
Kraj ocenil práci řezbáře Leoše Pryšingera a kováře Josefa...
Cenu Zlatý kolovrat, kterou Královhradecký kraj uděluje za rozvoj lidových řemesel, letos dostali řezbář Leoš Pryšinger a kovář Josef Drašnar.
-
Víte, co bylo jedním z nejstarších řemesel, která kvetla v podhůří Orlických hor? Modrotisk!
Modrotisk se na sklonku loňského roku dostal na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Jde o technika k potištění látek, která dodnes zdobí kroje na Moravě.
-
Každá renovace auta je desatero řemesel. Ale pak vás veteráni...
Zájem mladších generací o historická vozidla rok od roku stoupá. Hradecký veterán klub již opět pravidelně pořádá setkání a jízdu automobilových veterámů. Letos to ...
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
