Každý předmět může létat vzduchem. Je to o touze dokázat, že na to mám

22. leden 2018

Sníh, peněženky i zapálené louče létají vzduchem. Správný žonglér nenechá nic bez povšimnutí. „Je to o touze dokázat, že na to mám. Že to jde, že se to naučím," říká Martin Švanda z Žonglérské skupiny Oops v Hradci Králové. Naučit se to prý může každý, kdo je trpělivý a má to správné „zapálení". O cirkusovém umění a náborech nových členů si s ním povídala Pavla Kindernayová.

Přestože většina lidí pod pojmem žonglování vidí pouze varietní umění, značná většina žonglérů bere svůj koníček jako umění, sport nebo dokonce tanec. V současné době zažívá žonglování po celém světě (hlavně v USA a západní Evropě) rozmach.

Čtěte takéŽonglérská skupina Oops

Skupina Oops v Hradci Králové se snaží šířit povědomí o žonglování napříč společností. Chce dětem i dospělým nabídnout alternativu k moderním vymoženostem a ukázat, jak se dá trávit volný čas.

Žonglování je dobré pro fyzickou kondici i mozek
Kromě zlepšení svalové koordinace je dobré i pro náš mozek. Při žonglování se propojuje pravá a levá mozková hemisféra, zlepšuje se prostorová orientace, piluje soustředění. K žonglování se většinou pojí řada dalších dovedností, jako bouncing, točení diabola, poi, flowersticků a devilsticků, jízda na jednokolce nebo kontaktní žonglování.

Historie žonglování
sahá až do starého Egypta, do doby přibližně 2000 let před Kristem. V hrobce Beni-Hassana se na nástěnných malbách dochoval obraz několika postav žonglujících s míčky. Žonglováním se zabývali i staří Řekové a Římané; zvláště mezi Římany bylo toto umění vysoce ceněno. Druhou kolébkou žonglování je pak dálný východ - Čína. Potvrzené zmínky o žonglování s diabolem sahají do dynastie Chan (206 př. Kr.), kdy bylo pojmenováváno jako „kouen-gen", což znamená „dutý bambus, který hvízdá".
(Zdroj: encyklopedie Wikipedie)

Martin Švanda s Pavlou Kindernayovou
Spustit audio