Hradecké minuty! Jaké plavky na plovárnu?
Z fotografií prvorepublikových plováren, zejména Městské (někdy nazývané Občanská) nebo Slezské plovárna můžeme získat představu, jak si Hradečáci užívali léto a jaké plavky nosili. K létu patří neodmyslitelně koupání a s tím spojená móda plavek a oblečení pro letní dny.
Čtěte také
Plavky si mohli Hradečáci koupit například v obchodním domě Berger & Munk nebo v dalších obchodech s módním zbožím. Obchody nabízely samozřejmě i novinky v letním oblečení.
Samozřejmě i doma šité plavky nebyly výjimkou, protože ze vzpomínek pamětníků víme, že zakoupené plavky nebyly levné.
V období první republiky podléhaly módním trendům také plavky. Největší změny zaznamenaly dámské plavky. Ve 20. letech se nosily „trikoty" z bavlněného úpletu se širokými ramínky a krátkými nohavicemi, u žen byly některé typy plavek doplněny sukénkou.
Ve 30. letech byly oblíbené jednodílné plavky tvarující postavu, jelikož materiál nebyl elastický, musely mít plavky perfektní střih, některé byly doplněny samostatným páskem. Plavky z vlněných nebo bavlněných úpletů se ale po namočení vytáhly a špatně schly.
Čtěte také
Proto se dámy po příchodu z vody často převlékaly a mohly pak na plovárně předvést další součásti plavkového kompletu - opalovací živůtky, šortky nebo krátké sukénky. Plavky sportovních plavkyň královéhradeckého Plaveckého klubu nebo plaveckého oddílu hradeckého Sokola nám zachytili doboví fotografové.
Abychom nezapomněli na muže, ti mladší upřednostňovali plavky s nohavičkou, ale ještě ve 30. letech se objevovaly pánské celkové plavky s ramínky, což potvrzuje reklama už zmíněného obchodního domu Berger & Munk.
Hradecké minuty můžete sledovat a poslouchat ZDE.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
