Hračky s příběhem. Panenka z koncentračního tábora našla domov v Muzeu hraček v Rychnově
Kdo si hraje, nezlobí. To platilo před lety, před staletími, platí to určitě i dnes. A my vás právě na jedno takové kouzelné místo, kde si každý hraje, dnes zavedeme. Spolu s paní Miroslavou Pecháčkovou, která přijela z Muzea hraček v Rychnově nad Kněžnou.
Je asi úplně zbytečné se vás ptát, jestli si hrajete ráda.
Hraji si ráda a hraji si pořád, ano.
Vzpomenete si na hračky, s kterými jste si hrála, když jste byla malá?
V té době 50. a 60. let opravdu ještě děti mnoho hraček neměly. Takže já si je vybavuji naprosto přesně. Byl to jeden medvěd, jedna panenka s kočárkem a spousta knih. Ten medvěd, ten byl můj nejoblíbenější. Dostala jsem ho od dědečka k Vánocům někdy v roce 1965 asi.
Odkdy si vlastně děti hrají? Od kdy vůbec jsou hračky? Asi odjakživa, ne?
Určitě, ano, přesně tak. Určitě, co je lidstvo lidstvem, tak si děti hrají. Jsou nálezy už ve starých hrobech, že děti měly malinké hračky.
A jak vypadaly hračky třeba v tom starověku?
Co bylo dostupné. Dřevo, textil, takové různé dřevěné postavičky, figurky, to ano. Ale takové staré hračky u nás v muzeu nemáme. Bohužel.
Připomeňme tu dobu, které se u vás v rychnovském muzeu věnujete? Je to období 100 let dlouhé.
Ano, je to od roku 1880 do roku 1980. I když si myslím, že nějaké hračky z roku 1870 už se nám podařilo získat, i 1860. Ale hračkami rokem roku 1980 my končíme. Protože to končila i éra československých výrobců hraček, bohužel.
Jaká éra to byla?
Druhá polovina 20. století, co se týče hraček, tak se tady vyráběly velmi kvalitní hračky. Podíleli se na tom špičkoví výtvarníci, pediatři, pedagogové. Hračka byla skutečně velmi kvalitní a velmi lehce jsme se toho všeho bohužel vzdali.
Jak jste vy začala s touhle sběratelskou vášní? Vy jste byla vychovatelkou v mateřské školce.
Ano, to je moje původní povolání. A v 90. letech, když jsem měla možnost jezdit po republice, tak jsem po různých starožitnostech viděla krásné hračky, které mě samozřejmě i z toho profesního hlediska upoutaly. A tak to znají všichni sběratelé. Máte jednu, dve, tři věci a chcete další. A pak už se to rozjede. K těm panenkám je zapotřebí kočárek, pokojíček, chlapecké hračky, kterých se bohužel dochovalo velmi málo, protože chlapci se vždy museli podívat, jak to vevnitř vypadá. Ale myslím si, že máme teď opravdu velmi pěknou sbírku. Naším nejoblíbenějším obdobím je období první republiky.
Než vzniklo to muzeum, tak to muselo u vás doma vypadat jako v hračkářství?
Ano, vypadalo. Díky tomu také muzeum vzniklo. Když už jsme po ložnici chodili bokem.
Jak jste se k těm hračkám na začátku dostávala? Kde jste je sháněla? Musela jste asi prolézt nejednu půdu nebo sklep.
Kéž by ty půdy a sklepy byly. Bohužel jsou to spíš burzy a internetové aukce. Ale musím říct, že za těch 25 let, co se o to zajímám, tak toho zoufale ubylo. Ty věci už nejsou.
Jak je velký ten váš depozitář u vás v muzeu? Kolik těch hraček máte?
Nemám to spočítané. Depozit je opravdu velký, protože v současné době děláme několik výstav. Mohu se pochlubit. Máme hračky zapůjčené i v Tančícím domě v Praze. Ale i v maličkém informačním centru v Jablonném je v současné době malá výstava.
Muzeum hraček najdeme přímo na náměstí v Rychnově nad Kněžnou, v budově staré radnice. Ale ta budova je významná ještě něčím. Žila tam nějakou dobu i slavná kuchařka a autorka kuchařek Magdalena Dobromila Rettigová.
Ano, žila tam v letech 1824 až 34, takže 10 let. Pan Rettig, jako státní úředník, získal funkci radního v Rychnově a k dispozici měl přímo na radnici nejen kancelář, ale i služební byt. Tam paní Rettigová dopsala svoji proslulou kuchařku. A my se snažíme připomenout tuto úžasnou osobnost. V rámci expozice je i malá světnička paní Dobromily Rettigové, kde ukazujeme dobové kuchyňské předměty.
Takže to asi bude zajímat hlavně hospodyňky.
Bude, ale on i ten život paní Rettigové a její rodiny byl velmi zajímavý. Přestože v Rychnově žili jako naprosto řadoví občané a nedochovalo se po nich prakticky nic. To je zajímavé.
Vy jste k nám do studia přinesla pěknou šitou látkovou panenku. Ta má i zajímavý příběh.
Ano. Hračky s příběhem, to je vůbec to nej, co se k nám může dostat. Protože některé jsou velmi drahé, ale ono to není vždy jen o penězích. Tuhle látkovou panenku nám v krabici i s průvodním dopisem poslala paní z Hradce Králové před třemi lety. A v tom dopise se píše, že panenka byla ušita v koncentračním táboře ve Svatobořicích na jižní Moravě, kde byly internovány manželky příslušníků anglických RAF, československých letců. Byla tam i šicí dílna, takže byla možnost si asi tu panenku ušít. Vidíte, že odpovídá dobové módě.
Z takových věcí máte určitě velikou radost.
Další takovou zajímavostí je panenka černoušek, také s látkovým tělem. Ta pochází ze stejné doby. Když ve 30. letech fašistická Itálie napadla Habeš, tak se vzedmula v Československu obrovská vlna solidarity. Ty papírové hlavičky si dámy někde sháněly nebo dostávaly, a šily k nim těla a oblečení. Byla to nejběžnějších hračka českých dětí tehdy. Protože bylo otázkou prestiže zakoupit ji a přispět na Habeš. A opravdu se vybralo obrovské množství peněz tehdy. V Habeši, dnešní Etiopii, ještě dlouho po válce mělo Československo velmi dobrý zvuk. To byla vlastně charitativní panenka.
Vy jste také přinesla krásnou hru a já nevím, jestli se do ní mám pustit, protože ona je poměrně složitá. Je to vědomostní hra pro děti.
Ano. Je to vlastenecká hra. Máme velmi krásný soubor těch her a děti byly k vlastenectví cíleně vedeny. Bylo plno vědomostních her. Děti se třeba za celé dětství do Prahy nedostaly, takže k dispozici měli takovou vědomostní hru. Je to styl puzzle, kdy se vkládají kartičky a za správnou odpověď dopadne ten dílek na své místo. Ještě tu máme jednu krásnou hru. Nejvýznamnější mužové čeští, to je ze stejného období. Básníci, vladaři, politikové, malíři, to všechno je na stejný způsob. Děti zase doplňovaly obrázky hlaviček a pod nimi bylo nejvýznamnější dílo toho kterého člověka.
Ty hračky neměly jen působit radost, ale měly děti také vzdělávat.
Ano. A připravit je na život.
Tak se přijďte podívat sami osobně, dětem se to bude určitě líbit. Navíc i nám dospělákům, protože vždycky, když se potkáme po letech s hračkou, kterou už jsme třeba dávno zapomněli, je to, jako když najdete starého dobrého kamaráda.
Musím říct, že to je přesně ono. Lidé u nás často objeví hračky s kterými si jako malí hráli. My jsme zaměřeni na ten československý trh, co se tady dalo získat. Pak o tom vyprávějí a my máme plno krásných příběhů o těch hračkách.
Tak ještě jednou můžeme připomenout, že vás najdeme v Rychnově nad Kněžnou na náměstí v budově staré radnice, kde se opravdu vrátíte zpátky do dětství. A otevřeno mají o prázdninách každý den.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
