Dagmar Ruščáková: Vánoční geometrie

A tak se aspoň dětinsky bavím. Okolní krajina je ponořená v hluboké prosincové tmě a já vyhlížím další hrst světel u trati. Všechna městečka jsou svátečně vyzdobená a já zjišťuju, jak zrádné ty světelné řetězy jsou, protože na první pohled prozradí, jak moc si dali místní se zdobením práci - na ulicích i s vánočním stromem.
Tam, kde bylo málo řetězů, nebo snahy, totiž vypadá vánoční smrk jako paprika. To se začne na vrcholu, řetěz se spustí dolů, kousek se hodí do strany, zase se zdvihne k vrcholu a tak dál, dokud světýlka nedojdou. Pokud jsou mezery velké a dolní oblouky široké, tak ve tmě vznikne dojem více či méně obtloustlé papriky.
„Čím míň řetězů, tím víc papriky," myslím si neuctivě. Samozřejmě vím, že je to nejjednodušší způsob, jak strom ozdobit, že řetězy světel taky nejsou zadarmo, ale přijde mi to škoda. Když už si někdo dal tu práci! A světýlka jsou v těchto temných měsících tak oživující.
V Drammen vidím hezký strom, V Askeru je paprika,a najednou skoro vyskočím ze sedadla - to je úžasné! V Sandvice září cosi vypadající jako geometrický duch vánočního stromu - konstrukce kruhů a trojúhelníků vytvářející ve své světelné podobě úchvatnou prostorově dokonalou představu bohatě zdobeného stromu. Moderní, šik a nezapomenutelnou.
Ještě se za tím pohledem otáčím. Jak nádherná myšlenka pro město! Doma bych stromek nevyměnila, ale představuju si, jak zajímavá by mohla být města, kdyby v nich bylo víc takových povedených instalací. I živé stromy by to zachránilo! Pak si ale představím jednání na zastupitelstvech a vím, že musím být vděčná aspoň za ty papriky.