Dagmar Ruščáková: Stařičké nevěsty

Tulipány se ve třech dnech rozvinuly z pevně uzavřených poupat do zralé nádhery. Šeřík se nenechal zahanbit a celá zahrada se tak ve chvíli topila v květech a milostné vůni, uvádějící do extáze včely a k zoufalství alergiky.
Okouzleně jsem se dívala na své prastaré, sukovité jabloně, plné dutin a jizev mnoha uplynulých let, jak se jemně rdí ve svatebním šatu, mnohokrát zraněné a přesto se nevzdávající. Stařičké nevěsty plné naděje. Jaká lekce pro malověrné!
Pohladila jsem drsný kmen. Je těžké důstojně stárnout v době velebící kult mládí. Přijmout nutná omezení, ale nenechat se jimi zastavit. Udržet si chuť podnikat nové věci, otevřenou mysl a navzdory všemu i trochu nezbytného optimismu.
Tak až po něčem zatoužíte a přijde vám na mysl - ale kdepak, na to už jsem starý, na to nestačím, tak si vzpomeňte na stařičké jabloňové nevěsty. Znovu se zamyslete a řekněte si - a proč to nezkusit? Zapsat se do nějakého kursu, vyjet si na výlet, naučit se skládat origami, zopakovat si fyziku, naučit mluvit andulku či přečíst si znovu Aristotela.
Jaký si to uděláš, takový to máš - zpívá se v jedné písničce. Nedejte na to, co si myslí okolí, a udělejte si život tak zajímavý a hezký, jak jen to jde. Je to jen na vás.