Dagmar Ruščáková: Kam kráčíš, město?

Je mi jasné, že místním musejí někdy lézt ty davy návštěvníků na nervy, ale dobře pochopili, kde se v regionu berou peníze a podle toho se chovají. Víte, jakým pokušením je třeba cukrárna otevřená až do deseti večer?
Nu a potom přijedu domů a s hlavou plnou dojmů přijdu na náměstí ve Dvoře Králové, našem milovaném Dvorečku. A co vidím? Ošuntělé vyprahlé centrum, které kypí něčím, co by se dalo nazvat životem, snad jen v době trhů. Po bezmála tříleté rekonstrukci neožilo. Naopak. Vypadá hrozně – nesmyslně a neprofesionálně udělaná dlažba, na úbytě skomírající obchody.
Historické náměstí je osazeno děsivým kovovým městským mobiliářem, který bych v katalogu označila jako verzi 1.1 určenou pro parkoviště supermarketů nebo areály benzínových čerpadel. Čerstvě zasazené stromy rozhodně nedokážou vyvolat pocit zeleně, přesto zde nenajdete ani nejjednodušší truhlíky s květinami.
Turistům to obvykle nevadí, protože náměstí ani nenajdou. Když se spojí minimální značení s nesmyslně udělanými jednosměrkami, vypuzujícími motoristy z centra, s faktickou neexistencí parkoviště pro autobusy, tak kdo by se tam měl objevit?
A když se nějaký nadšenec objeví, tak nic nenajde. Město se vůbec nesnaží upozornit na své památky a bohatou historii. A už vůbec nepoznáte, že se zde nachází velká známá zoo – propojení s městem je nulové. Budí to dojem, jako by se radnice snažila ze všech sil odradit návštěvníky, zamezit jakémukoliv rozvoji, který by městu mohl přinést nové pracovní příležitosti, peníze, a krev do žil.
Nerozumím tomu. Je za tím záměrné opomíjení potřeb města nebo prostě neschopnost? Píše se mi to velmi špatně, protože mám to město ráda. A chtěla bych ho vidět kvést.