Dagmar Ruščáková: Kam kráčíš, město?
Strávila jsem toto léto několik krásných dní v Třeboni. Je to městečko čisté, barevné, veselé, plné lidí, penzionů, restaurací a cukráren. Na první pohled vypadá jako prosperující past na turisty, kteří ho za to milují.
Je mi jasné, že místním musejí někdy lézt ty davy návštěvníků na nervy, ale dobře pochopili, kde se v regionu berou peníze a podle toho se chovají. Víte, jakým pokušením je třeba cukrárna otevřená až do deseti večer?
Nu a potom přijedu domů a s hlavou plnou dojmů přijdu na náměstí ve Dvoře Králové, našem milovaném Dvorečku. A co vidím? Ošuntělé vyprahlé centrum, které kypí něčím, co by se dalo nazvat životem, snad jen v době trhů. Po bezmála tříleté rekonstrukci neožilo. Naopak. Vypadá hrozně – nesmyslně a neprofesionálně udělaná dlažba, na úbytě skomírající obchody.
Historické náměstí je osazeno děsivým kovovým městským mobiliářem, který bych v katalogu označila jako verzi 1.1 určenou pro parkoviště supermarketů nebo areály benzínových čerpadel. Čerstvě zasazené stromy rozhodně nedokážou vyvolat pocit zeleně, přesto zde nenajdete ani nejjednodušší truhlíky s květinami.
Turistům to obvykle nevadí, protože náměstí ani nenajdou. Když se spojí minimální značení s nesmyslně udělanými jednosměrkami, vypuzujícími motoristy z centra, s faktickou neexistencí parkoviště pro autobusy, tak kdo by se tam měl objevit?
A když se nějaký nadšenec objeví, tak nic nenajde. Město se vůbec nesnaží upozornit na své památky a bohatou historii. A už vůbec nepoznáte, že se zde nachází velká známá zoo – propojení s městem je nulové. Budí to dojem, jako by se radnice snažila ze všech sil odradit návštěvníky, zamezit jakémukoliv rozvoji, který by městu mohl přinést nové pracovní příležitosti, peníze, a krev do žil.
Nerozumím tomu. Je za tím záměrné opomíjení potřeb města nebo prostě neschopnost? Píše se mi to velmi špatně, protože mám to město ráda. A chtěla bych ho vidět kvést.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.