Chlapi nebrečí! Mají se i muži hlásit ke svým emocím?
Radioporadna s psychiatrem a sexuologem MUDr. Janem Zbytovským. Téma: archetypy ve vztazích.
Zažitá věta „chlapi nepláčou“ je naprostý nesmysl a zřejmě už se nedopátráme, který cynik ji vymyslel. Vždyť se jen ohlédněme na opravdové muže v dějinách našeho národa. Slzy vzteku, vzdoru a bezmoci můžeme pozorovat v očích mnoha mužů na dobových záběrech z roku 1938 při vyhlášení mobilizace, nebo při srpnové invazi v roce 1968.
Bezmoc, vztek, lítost, dojetí, to vše může dohnat muže k slzám. A i když si je neradi připouští, přesto pro ně znamenají úlevu v určité životní situaci. Rozhodně nejsou náznakem slabosti, ale toho, že i muži mají své city.
Ženy pláčou pětkrát častěji
Slzy v očích ženy nejsou ničím výjimečným. Ať už se jedná o slzy falešné, hysterické nebo upřímné. Prostě jsou jevem zcela obvyklým.
Podle statistik ženy pláčou v průměru pětkrát častěji (samozřejmě existují i výjimky) než muži. Mají k tomu dokonce lépe vyvinuté slzné kanálky.
Zajímavé je také zjištění, že v dětském věku, zhruba do třinácti let, brečí chlapci stejně často jako dívky. Až stoupajícím věkem se tato situace mění.
Muži nebrečí pro každou hloupost
Když už se v očích muže objeví slzy, jde většinou opravdu o velmi vážné důvody. Muži nebrečí pro každou hloupost a už vůbec ne z důvodu citového vydírání (existují samozřejmě výjimky).
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
