Celá ta léta bych si dal ještě jednou, říká tajemník Karla Gotta Jan Adam

Jan Adam se narodil v Pardubicích. Jako student právnické fakulty založil fanklub Karla Gotta. Je producentem, editorem a novinářem. Patří mezi největší odborníky na muzikál. Díky své profesi se setkal s hvězdami šoubyznysu, například s Plácidem Domingem, Tomem Jonesem, Stevem Wonderem, Rayem Charlesem. Spolupracoval například s Hanou Zagarovou, Štefanovi Margitovi produkoval tři alba, s Helenou Vondráčkovou spolupracoval na pořadu Sladké mámení, který vysílal Český rozhlas Dvojka.

Jaký moment svého života po boku Karla Gotta byste si „dal ještě jednou“?

„Já bych si dal celá ta léta ještě jednou, ale pocit krystalického štěstí jsem zažíval, když jsem oslovil José Carrerase a Julia Iglesiase a poslal jsem jim ty rozhlasové pořady Karla, oni se vzápětí ozvali, že by považovali za obrovskou poctu, kdyby se Karel stal hostem jejich koncertů v pražské O2 areně. Tak jsem Karlovi volal a on byl zrovna na dálnici do Mnichova, vzal to, když jsem mu to řekl, tak říká: ‚Počkej, počkej, zůstaň u telefonu. Zastavím na nějakém odpočívadle. To není možný.‘ Skutečně za chvilku volal zpátky a místo toho, aby byl nadšený, tak začal: ‚Proč mi děláš takový nervy, proč mě takhle stresuješ.‘ Nakonec všechno dopadlo úplně výborně.

S Karlem jsem se rozloučit nestihl.

Zlom ve vaší spolupráci nastal v roce 2010, kdy jste se stal oficiálně jeho tajemníkem. Co bylo příčinou té změny? Jak se to seběhlo, že od roku 2010 do roku 2016 to bylo jinak?

„Karel tenkrát ukončil spolupráci s doktorem Františkem Janečkem a požádal paní inženýrku Herzerů, aby se stala jeho manažerkou. A protože s ní jsem se dlouhá léta přátelil, tak mě oslovil, abych se stal jeho osobním tajemníkem, což mě nesmírně těší, protože Karlovým osobním tajemníkem přede mnou byl jenom pan doktor Miroslav Zitko.“

Musel jste být 24 hodin k dispozici. Jak dlouho se to dá vydržet?

„Dá, protože jsem to chtěl dělat. Svůj denní režim jsem tomu uzpůsobil. V době spolupráce s Karlem jsem vstával každý den ve čtyři hodiny ráno a pracoval jsem absolutně na sto procent do devíti hodin, kdy začaly zvonit telefony. Po obědě jsem si vždycky chodil na tři čtvrtě až na hodinu lehnout. (…) Dá se to vydržet. Musím říct, že se nestávalo, že by mi Karel volal v jedenáct hodin nebo o půlnoci, to už by se muselo stát opravdu něco strašného.“

Kdybyste měl jednu věc sám za sebe udělat jinak, než jste ji společně s Karlem Gottem udělal, když jste mu dělal tajemníka, která by to byla?

„Neřekl bych už nikdy některé věty, které jsem mu řekl. Byl jsem na něj občas přísný.“

Vy jste spolupracoval i s Helenou Vondráčkovou. V čem si byli s Karlem podobní a v čem naopak odlišní?

„Helena je mnohem pragmatičtější člověk, než byl Karel. Spousta lidí říká, že je tvrdá, což je pravda, ale je tvrdá především sama k sobě. Kdyby nebyla, tak už není tak dlouho na výsluní populární hudby. Ona nikdy nepropadne nějaké hysterii, splašenosti atd. I když jí řeknete nějakou nepříjemnou věc, tak ona ji přijme a hned ji začne řešit. V tom jsou ty dva rozdílné přístupy. Spojuje to, že oba beze zbytku a naplno milují svou profesi a své fanoušky.“

Z čeho osobně máte největší radost?

„Určitě to je 78 alb Karla, které jsem dělal tady a v Německu. Určitě to jsou alba se Štefanem Margitou.“

Stihl jste se rozloučit s Karlem Gottem?

„Bohužel ne, protože někdy na konci srpna nebo začátkem září toho roku 2019, tak mi volal Karlův kapelník Pavel Větrovec a říká: ‚Honzo, prosím tě, zapomeň na všechnu hořkost, na všechno, co se stalo, zavolej Karlovi nebo mu alespoň napiš, protože když jsem u něj teď nedávno seděl, tak říkal, že mu hrozně chybí, jak seděl s Honzou Adamem, poslouchali muziku.‘ Tak já jsem mu napsal SMS, do pěti minut se mi ozvala Ivana, myslím, že to bylo ve středu nebo ve čtvrtek, že mě v neděli zvou na čaj. Jenže já jsem ty následující dny dostal tak těžkou virózu, že jsem k němu v žádném případě nemohl jít. Když jsem seděl v čekárně u paní doktorky, tak mi volala Ivana a říkala, že by se mnou Karel rád mluvil. Dala mi ho k telefonu a on říkal: ‚Kde jsi? Přijeď!‘ (…) Já jsem mu to vysvětloval, že mám antibiotika. Říkal jsem mu, ať se drží. On mi slabým hlasem řekl, na to nikdy nezapomenu: ‚Já se držím, Honzo, jen tak tak sluchátka.‘ Slíbili jsme si, že jak budu mít v pořádku sedimentaci, tak přijdu. Ve čtvrtek předtím, než zemřel, jsem ji měl čistou, tak jsem psal, že jsem k dispozici. Ivana mi napsala, že je jí to líto, ale že teď má antibiotika Karel. V úterý zemřel. Takže jsme se rozloučit nestačili.“

Čím ho od útlého věku Karel Gott fascinoval? Jak se seznámili? Čím ho zpěvák štval a co musel obětovat pro svou práci? Poslechněte si cleý pořad.