Asistenční pes nesmí být ani příliš velký, ani moc malý, tvrdí výcvikář

Ladislav Metelka je hradečák, vystudoval meteorologii a klimatologii na Matematicko fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, byl zástupcem České republiky v mezivládním panelu pro změny klimatu IPCC, dnes šéfuje solární a ozonové observatoři ČHMÚ v Hradci Králové. Je to už mnoho let, co se kromě své práce věnuje i výcviku asistenčních psů.

Ladislav Metelka má asistenčního psa už dvacet let ve své rodině a sám několikrát pomáhal s předvýchovou štěňat, třeba pro obecně prospěšnou společnost Pomocné tlapky.

Jaké bylo vaše první setkání s asistenčními psy?

„To bylo v podstatě v důsledku jedné nepříjemné události, kdy moje přítelkyně po operace skončila na vozíku a my jsme se už předtím zajímali o psy, chtěli jsme si nějakého pořídit. Po téhle věci už jsme mysleli, že náš sen o psovi je definitivně pryč. Ale po krátkém čase jsme viděli v televizi film, kde ukazovali, jak ve Spojených státech psi pomáhají vozíčkářům. Tak jsme se začali pídit a narazili jsme na společnost Pomocné tlapky, která v té době, to bylo na jaře 2001, začínala s výcvikem asistenčních psů. Tak jsme je zkontaktovali, slovo dalo slovo, vybrali nám úplně fantastického psa, vycvičili ho a v lednu roku 2002 k nám domů přišel první asistenční pes.“

Vybírají se psi pro tělesně postižené podle míry postižení?

„U Pomocných tlapek ani ne, tlapky cvičí hlavně labradory, v trošku menší míře zlaté retrívry a sem tam se objeví nějaký flat coated retrívr. To je důležité, že pes nesmí být ani příliš velký, ani příliš malý. Malý pes by nic nepodal, moc velký pes by zase v bytě zabíral moc místa a navíc některá větší plemena, to jsou psi, kteří když se probudí, tak pět minut trvá, než se dají dohromady a než jsou schopní pracovat, a to by taky nebylo optimální.“

Říkáte, že dobře vychovaný asistenční pes má jako ostatní psi špičáky, ale ani ho nenapadne, že by se daly použít ke kousání. Co si asistenční pes nesmí nikdy dovolit?

„Asistenční pes si především nesmí dovolit agresi. Vůči člověku, vůči jinému zvířeti, to je něco, co prostě toho psa de facto vyřazuje z pozice asistenčního psa. A jinak je spousta vlastností, které by pes měl mít, to znamená spolehlivost, trpělivost, lásku k lidem a té mají labradoři víc než dost.“

Asistenční pes si nikdy nesmí dovolit agresi.

Jak dlouho trvá předvýchova psa, než jde do výchovy?

„Předvýchova trvá deset měsíců, to období od osmi týdnů života štěněte do jednoho roku, a na jednom roce odchází do výcviku, kde ho cvičí profesionální cvičitelé a ten profesionální výcvik trvá od půl roku do tři čtvrtě roku, v některých případech rok.“

Jak dlouho si na sebe pes a majitel zvykají?

„Plnohodnotně by měl pomáhat od začátku, pokud jde o asistenční věci. Ale tady jde o to, že pejsek si musí zvyknout na denní režim, na prostředí, nachodit si nějaké trasy, sžít se trošičku s klientem a tohle sžívání trvá třeba půl roku.“

Stalo se někdy, že si pán s pejskem nesedli? Že to nedopadlo, to jejich soužití?

„Upřímně řečeno u Pomocných tlapek nevím, že by se takový případ stal, protože tam se samozřejmě ještě před předáním psa zkouší, klient musí přijet ještě na seznamovací návštěvu a tam se zjišťuje, jestli si padnou do oka, jestli takzvaně přeskočí jiskra. Většinou je to rovnou celý ohňostroj.“

Spustit audio

Související