Antilopy se vracejí i ze Dvora Králové nad Labem do pouště

Za časů faraonů byli adaxové ve stepních oblastech severní Afriky zcela běžným druhem. Ale vše se změnilo v době, kdy se objevily střelné zbraně a hlavně evropští kolonizátoři. Kvůli skutečně majestátním rohům se adaxové stali ceněnou loveckou trofejí a jejich stavy ve volné přírodě rychle poklesly na méně než 500 zvířat. Ve většině severoafrických zemí je tento druh antilopy v současnosti zcela vyhubený.
Poslední šancí na záchranu byly zoologické zahrady. Právě v nich se podařilo v průběhu posledních 30 let adaxe rozmnožit. Z původních několik málo zvířat jsou jich zde dnes chovány téměř dvě tisícovky. Aby se zamezilo úzké příbuzenské plemenitbě, která hrozí všem druhům žijícím v tak nízkých počtech - a to i ve volné přírodě - vyměňují si zoologické zahrady zvířata mezi sebou. Všechna chovaná zvířata jsou velmi pečlivě sledována a zanesena do tzv. Plemenné knihy, která slouží jako jakási "kontaktní burza" chovatelů. Najdete v ní vše, co o jednotlivých adaxech potřebujeme vědět: datum narození a rodokmen zvířete tři generace zpátky a také adresu a telefon domovské zoo. To vše je základem dalšího úspěšného chovu.
Počty adaxů v zoologických zahradách stouply natolik, že odborníci začali - podobně jako u některých dalších druhů - uvažovat o jejich navracení zpět do přírody. Tím by splnily jednu ze základních úloh moderních zoo: tvořit jakousi genovou rezervu ohrožených druhů zvířat a v případě potřeby se snažit o jejich vypouštění do přírody. Vracení (reintrodukce) zvířat do volné přírody není snadné a musí probíhat pod přísným a trvalým dohledem odborníků. Obvykle se zvířata nejprve umísťují do chráněných výběhů, kde je sledován jejich zdravotní stav, jsou dokrmována a postupně se zde aklimatizují. K vlastnímu vypouštění dochází buď po čase, nebo se využívají až potomci narození v přírodě. Ti mají u řady druhů daleko lepší předpoklady pro úspěšný život a rozmnožování. Do pouštních oblastí severní Afriky dosud odešlo 84 odchovaných antilop několika druhů. Narodily se ve francouzských, holandských, dánských, portugalských, slovenských, českých, polských, švédských a německých zoologických zahradách. Jejich potomci by se již brzy měli prohánět v Národním parku Souss-Massa v Maroku, v Národním parku Bou-Hedma v Tunisku a nově také v Národních parcích Dghoumes a Djebil. O tom, že reintrodukce je úspěšná, svědčí první mláďata narozená již pod horkým africkým sluncem.
Vše začalo brzy ráno 5. 12. 2007. V ZOO Dvůr Králové jsme samečka Terence přesunuli do připravené transportní bedny a vyrazili. Nejprve do Prahy, kde "přistoupila" samička, a dále do Zoo ve Stuttgartu, kde jsme nabrali třetího adaxe, opět samičku. Na Mikuláše v pravé poledne máme sraz na mezinárodním cargo-letišti v Luxemburgu. Čeká zde na nás nejen organizátor a průvodce celého transportu dr. Heiner Engel, ale i transportní auta přivážející zvířata z dalších evropských zahrad. Zbývá vyřídit všechny letištní formality a předat zvířata do péče letištní veterinární správy. Ještě tentýž večer pak celá živá zásilka přistupuje do charterového letu z USA a připojuje se ke zbylým antilopám vypraveným až z amerických zoo. Den po Mikuláši antilopy poprvé ve svém životě vystoupily na pouštní písek.
ZOO Dvůr Králové je již mnoho let úspěšným chovatele adaxů. Dvě chovná stáda jsou v současné době tvořená sedmi samci a dvanácti samicemi. Od sedmdesátých let, kdy byli do ZOO dovezeni první adaxi, se zde narodilo už 121 mláďat. Většina z nich dnes tvoří základ chovu těchto jedinečných antilop v zoologických zahradách po celé Evropě.
Po měsíci konečně přišly první informace a fotografie adaxů přímo z pouště. Zvířatům se daří opravdu dobře. Prohánějí se po písečných dunách, před horkým sluncem se ukrývají pod přístřešky, mají dostatek potravy i vody. A prý se brzy můžeme těšit na prvního nefalšovaného afrického adaxe. Možná právě potomka našeho samečka Terence.