Zveme vás na prohlídku jediné stavěné ivanitské poustevny na světě

Barokní ivanitská poustevna v Teplicích nad Metují je stavba půdorysu tvaru U uzavřeného zdí se zahradou, sestávající se z kostela Panny Marie Pomocné a dvěma křídly vlastní poloroubené poustevny.

Je to jedna z posledních památek na kongregaci Sv. Ivana, založenou pro poustevníky v Čechách v roce 1732.

Zdejší neobvykle velikou poustevnu postavil v roce 1753 Dr. Jan Maxmilián z Peytersbergu, pražský lékař a doktor filosofie, který se ve svých asi 65 letech rozhodl poustevničit a žil zde spolu se dvěma dalšími poustevníky.

V Teplicích nad Metují stojí unikátní miniklášter. Jeho součástí je barokní ivanitská poustevna - jediná svého druhu na světě.|foto: Václav Plecháček

Roku 1782 císař Josef II. kongregaci poustevníků zrušil, ale poutní kostel s poustevnou v Teplicích nad Metují zůstal.

Teď je v dezolátním stavu a obnovit se ho snaží sdružení Zachraňme teplickou poustevnu.

Do objektu už investovalo necelý milion korun, další zhruba čtyři miliony by byly potřeba na obnovu střechy a zdí.

„První celu jsme zpětně vybavili podle ivanické řehole. Ivanité museli ležet pouze na prkně na rakvi. Na zdech musel viset kříž, obrázek lebky, božské trojice, Panny Marie a svatého Ivana,“ popisuje průvodce po památce Ladislav Šikut.

V Teplicích nad Metují stojí unikátní miniklášter. Jeho součástí je barokní ivanitská poustevna - jediná svého druhu na světě.|foto: Václav Plecháček

Lebka a rakev prý symbolizují biblickou větu „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“.

Druhá cela je vybavená tak, jak se v poustevně bydlelo naposledy. Návštěvník se od průvodce mimo jiné dozví i to, jakým způsobem se místnosti, kde poustevníci přebývali, vytápěly.

Z oken cel je vidět do takzvané rajské zahrady. „V té malé rajské zahradě v 18. století tekl pramen pitné vody, který byl poustevníky uctíván jako léčivý a měli nad ním altán s křížem a kolem vedla jedna z obchodních cest z jihu na sever,“ vysvětluje Šikut.

K vidění je také takzvaná černá kuchyně, v níž se používá otevřený oheň. K odvádění kouře slouží mírně zešikmený komín. „I když prší nebo sněží, tak jenom k jedné straně, a lze tady mít ten oheň,“ říká Šikut.

V chodbě, která spojuje poustevnu s kostelem, se pak nacházejí dvě oratoře. „Aby poustevník zůstal skromně oddělený od lidí při bohoslužbě,“ osvětuje Šikut smysl těchto modliteben.