Výjimečná cibule je ta ze Všestar na Královéhradecku, pěstuje se už více než 50 let
Cibule, které se v Čechách přezdívá "královna kuchyně", má svůj původ v asijských stepích a je považována za jednu z nejstarších kulturních rostlin . Do Evropy se dostala díky Římanům.
Keltové a Germáni jí tam byli fascinováni a užívali ji jako posilující a pročišťující prostředek, a také jako afrodiziakum. Věřili dokonce, že z těla vypudí zlé duchy. To vám sice v Zemědělském družstvu ve Všestarech na Královéhradecku, kde mají dlouholetou tradici pěstování cibule, nikdo nepotrvdí ani nevyvrátí, ale dozvíte se tam, že pěstování této potraviny je specifický obor. Cibule je totiž dost náročná na půdní i klimatické podmínky. A ty jsou na všestarských, většinou rovinatých polích v nízké nadmořské výšce v Polabí a s dostatkem slunečního svitu velmi dobré.
Když je hodně suchý rok, využívají tam i moderní zálivku, například kapkovou závlahu. Hnojí například lihovarnickými výpalky, a k předplodině dávají od skotu," říká cestou na pole Jiří Dostál, který má na starosti celý proces pěstování cibule od semínka až po sklizeň a dodává, že hodně důležité je i kvalitní osivo.
Cibule se už dlouho nesklízí ručně
Oblaka prachu dávají tušit, kam se za sklizní cibule máme vydat. Přichází k rozlehlému poli u Rozběřic, kde se říká U orla. Před námi tady pracoval vyorávací stroj, který navíc osekal natě. Vyorané cibule teď prosychají na řádcích a čekají na příjezd sběrače, který plodinu vysbírá a po páse přesune na korbu. Ruční sběr už je dávnou minulostí.
Originalita Všestarské cibule, která se tady v úrodné půdě Polabí pěstuje asi od 60. let minulého století spočívá v tom, že oproti průměrným cibulím obsahuje o čtvrtinu víc železa, a dokonce má dvojnásobek niacinu (vitamin B3) s absencí škodlivých látek. Díky tomu je tato lokální plodina od roku 2008 držitelem chráněného zeměpisného označení Evropské unie. Na Všestarsku se zhruba sedm cibulových odrůd pěstuje na průměrně 150 hektarech. Charakteristické jsou pravidelné kulovité nebo vejcovité tvary, chuť lahodná, sladká, různě pálivá podle odrůd, vůně sladká i cibulovitě štiplavá. Setkat se s ní můžete na pultech v Čechách, na Slovensku, v Rakousku nebo v Polsku.
Cibule se brání proti rozkrájení
V areálu cibulové haly ve Všestarech mě provází manažer výroby a prodeje Leoš Vakula. Míní, že občas je prý dobré si pobrečet, proto mě nejdřív vede do loupárny cibule, kde je výhradně ženské osazenstvo. "Jediné, co může při loupání pomoct, je otevřené okno, průvan, ventilátor. Podle toho, co víme, tak ani brýle, ani nahřátý nůž nepomohou. Ale každopádně musím tady naše děvčata politovat, protože podle štiplavosti odrůdy si ráno nejmíň půl hodiny popláčou než se dostanou do správného tempa loupání. Jak ukazují pravidelné prohlídky, očím to neškodí," tvrdí ing. Vakula a jeho kolega Jiří Dostál ho doplňuje: "Cibule je živý organismus, který se snaží bránit tomu, abychom ji rozkrájeli, proto vylučuje štiplavý plyn."
Skladování cibule
Cibuli bychom doma měli skladovat do června příštího roku v chladnějším, ne moc vlhkém sklepě, kde i trochu proudí vzduch nebo v jiné místnosti s podobným prostředím. Ideální teplota pro skladování je kolem pěti stupňů Celsia. Neměla by přesáhnout deset stupňů ani klesnout pod nulu.
Červená cibule se hodí do salátů, zatímco žlutá cibule je vhodná například do guláše, bílá je pak přímo ideální třeba na tlačenku. Nejžádanějí kalibr cibule je v průměru od čtyř do šesti centimetrů.
