Vojenská geografie má 100. narozeniny jako Československo. Vytyčila přesné hranice republiky

Našimi hosty jsou plukovník Ing. Jan Marša, Ph.D., ředitel Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce a Vladimír Svatoň, ředitel muzea v Dobrušce. Představí vám jednu zajímavou výstavu, kterou můžete v těchto dnech v Dobrušce vidět a také vám přiblíží špičkové vojenské pracoviště světového významu, které se právě v Dobrušce už roky zabývá tvorbou vojenských map.

Možná nejdříve představme výstavu, která se vojenské geografie týká. Kdy jste ji otevřeli, v květnu to bylo?
Ano. 24. května jsme otevřeli expozici. Týká se 100. výročí založení Vojenské geografie, stejně jako výročí založení i naší samostatné republiky.

plukovník Ing. Jan Marša, Ph.D.,a Vladimír Svatoň ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Takže rok 1918, kdy byl tento úřad nebo Vojenská geografie u nás založena. Jaké exponáty uvidíme, když se přijedeme do Dobrušky podívat?
Je tam průřez přístroji a pomůckami, které se používaly po celé 20. století i s přesahy do vzdálenější minulosti. Některé přístroje jsou unikátní, protože byly propašovány ze západního Německa a ten přístroj byl jediný pro celou tehdejší Varšavskou smlouvu. Bylo by určitě zajímavé zjistit onu historii, jak tehdy byla tajná policie schopná propašovat přístroj z nepřátelského bloku.

Jak to tenkrát vypadalo pane plukovníku? Před těmi 100 lety. Neptám se na to pašování, to ne, ale jak to tenkrát vypadalo s tvorbou map.
Pravda je taková, že my jsme se velmi rádi spolupodíleli na vzniku tohoto muzea nebo na vzniku expozice Vojenská geografie. A jsme velmi hrdí na to, že vojenská geografie jako taková je vlastně stará jako Československo samo. To znamená hned po roce 1918 byly ustanoveny orgány tehdejší zeměpisné služby, vznikl Vojenský zeměpisný ústav tehdy v Praze. Pokud se dnes bavíme o tom, že úřad sídlí v Dobrušce, tak s Dobruškou je vojenská geografie spjatá až od počátku 50. let, od roku 1951, kdy vznikl tehdejší Vojenský topografický ústav v Dobrušce. Od té doby je vojenská geografie svázána s Dobruškou.

Expozice vojenské geografie v Dobrušce|foto: Pavel Štěpán

Můžeme se podívat trošku na to, jak dělali mapy před těmi 100 lety? Protože to bude určitě hodně rozdílné oproti dnešku.
Určitě, to právě návštěvníci expozice uvidí. Protože byla schválně udělána tak, aby poskytla divákovi představu, jednak o technologiích, které byly diametrálně odlišné od toho, co se dělá dnes. My jsme s troškou nadsázky říkali, že naši následovníci to budou mít, pokud budou připravovat nějaké další muzeum, o poznání těžší, protože tam budou mít možná nějaké velkoplošné monitory, dnes je vše založeno na digitální bázi. Kdežto tehdy opravdu to byly klasické staré poctivé stroje, staré teodolity, gyroskopy, klasická stará tvorba mapových produktů, kdy se prostě škrábalo a podobně. Čili opravdu ta technologie má co představit a to muzeum má co ukázat.

Papírové mapy z Dobrušky nic nenahradí. Orientuje se podle nich česká armáda i vojska ostatních zemí NATO

• Upravit
• Smazat

Už více než šedesát let působí v Dobrušce Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad, který vydává a tvoří mapy nejen pro českou armádu, ale i pro ostatní země Severoatlantické aliance. Přestože moderní technologie umožňují mít veškeré podklady elektronicky, klasickou papírovou mapu prý nic nenahradí...

Mě by zajímalo, jak jste se v Dobrušce vlastně ocitl? Jako profesionální voják jste byl také v několika zahraničních misích. V roce 2002 v Bosně, pak ještě v Basře a v Iráku.
Do těch misí jsem si právě odskočil z Dobrušky, abych tak řekl. Já jsem po ukončení školy v roce 1996 nastoupil do tehdejšího Vojenského topografického ústavu a od té doby se vojenské geografii věnuji. I když jsem měl angažmá v těch misích, o kterých jste se zmínil, tak jsem se k vojenské geografii doposud vždy vrátil. Působil jsem i na jiných pracovištích ale přes ta zahraniční pracoviště a působeni na generálním štábu jsem se opět vrátil zpět do Dobrušky.

Měli bychom zmínit také podstatu a důležitost vojenské geografie. Říkali jsme, že v roce 1918 byla založena. Co v té době všechno dělala geografická služba, o co se starala?
Ano, vojenská geografie byla založena velice záhy po vzniku samostatného Československa, protože československá reprezentace potřebovala tým odborníků, který by mohl na profesionální úrovni vyjednávat přesné hranice na mírové konferenci v Paříži.

Expozice vojenské geografie v Dobrušce|foto: Pavel Štěpán

Takže vlastně určila hranice v Evropě po první světové válce. Ne že by je tedy určila, ale zaznamenala do map.
Ti profesionálové museli hranice vytyčit s naprostou přesností, aby se zabránilo jakýmkoliv potenciálním konfliktům do budoucnosti. A výhodou Československa bylo, že měla k dispozici spoustu profesionálních odborníků, kteří měli jednak zkušenosti z Rakousko-uherské armády, ale hlavně z pobytu legionářů na Sibiři. Tady se dostaneme k části, která je věnovaná osobnostem v naší expozici. Tam je například generál Petřík, velmi významná osobnost, člověk, který se na Sibiři už věnoval vojenské geografii. A pomáhal mu generál Churavý, po kterém je dnešní vojenský ústav pojmenován.

Pane plukovníku, v čem se liší mapy vojenské od těch civilních? Je to hlavně v jejich podrobnosti?
Ano, ono to je dáno i určením těch map. Protože primárním účelem naší činnosti je zabezpečení obranyschopnosti nebo vytváření mapových a jiných geografických produktů pro zabezpečení obranyschopnosti země. Takže nás primárně zajímají trošičku jiná měřítka, řekněme. Nám jde spíš o ten globálnější pohled. Naším primárním uživatelem jsou ozbrojené složky a Armáda České republiky.

Expozice vojenské geografie v Dobrušce|foto: Pavel Štěpán

Proč se vlastně stále dělají klasické papírové mapy, když dnes máme spoustu moderních digitálních technologií. Navigaci máme každý v mobilním telefonu.
Digitální technologie jsou určitě velice důležité, my s nimi pracujeme. Ale ty papírové mapy jsou naprosto nezastupitelné. Mám takovou zkušenost právě z těch zahraničních misí, kdy ten voják v poli prostě ve své podstatě zůstane nakonec stejně závislý na té mapě jako takové. A to zcela opomíjím možnost blackoutu a podobných věcí. Myslím si, že naše závislost na digitálních technologiích je až přílišná. A spoléhat se jen a pouze na ni, je vlastně velmi nebezpečné.

Jak to vypadá v praxi? Vám v Dobrušce zazvoní telefon, dostanete příkaz, že NATO potřebuje zmapovat nějakou konkrétní oblast a vy se pustíte do práce?
Ono je to trošičku složitější. My máme celou řadu činností, některé jsou standardní, takzvaně do šuplíku, jsou to standardní produkty, ať už z hlediska České republiky státní mapové dílo a nebo speciální mapy pro jiné složky armády. A samozřejmě to, o čem hovoříte, to se děje také. To jsou takzvané produkty na zakázku, to znamená s využitím produktů, které děláme standardně, potom uděláme nějakou specializovanou nadstavbu, nebo nějakou speciální mapu. Takže je to kombinace obojího.

Rýdlova vila v Dobrušce|foto: Pavel Štěpán

Vy už dnes nemusíte ani moc do terénu, ale takovou mapu možná můžete díky satelitům a fotografiím udělat přímo z místnosti, ne?
Práce v terénu je pořád nezastupitelná. Samozřejmě technologie nám umožnily například modernějšími způsoby budovat bodové polohové pole. Dřív se to dělalo klasicky a opravdu objem práce v terénu byl větší. Technologie nám to velmi zjednodušuje, ale neznamená to, že bychom do toho terénu vůbec nešli. Ba naopak, geodeti, jakožto jedna ze součástí našeho úřadu, to je jejich chleba. Provádí v terénu přesné geodetické práce a to je nezastupitelné. Technologie jim v tom jen pomáhá.

Čtěte takéMuzeum v Dobrušce

Můžeme říct aktuálně, na čem teď pracujete? Neprozradíme nějaké vojenské tajemství?
Tak pokud zůstanu u těch geodetů, tak oni velmi pravidelně zaměřují vojenská letiště a mají celou řadu dalších činností, kdy je potřeba mít přesné geodetické výsledky. To znamená, může to být pravidelné zaměřování různých anténních systémů a celá řada dalších činností.

Vy jste se tomu trošku vyhnul, na čem aktuálně pracujete.
Ono je toho hodně. Z hlediska vojenské geografie primárně vytváříme státní mapová díla, to znamená topografické mapy. To je to nejzákladnější, co vytváříme, s využitím řekněme nějakých těch databázových dat, když to zjednoduším. Jde o digitální model území, který neustále aktualizujeme a zdokonalujeme. Čili to je celá řada činností, které provádíme. Ono se to nedá tak jednoduše říct.

plukovník Ing. Jan Marša, Ph.D.,a Vladimír Svatoň ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem|foto: Milan Baják

Každopádně jsem moc rád, že jsme mohli alespoň maličko nahlédnout pod pokličku výjimečného vojenského pracoviště v Dobrušce. A ještě jednou pozvěme na závěr na výstavu do podkroví Rýdlovy vily v Dobrušce. Tam je ona unikátní expozice.
Ano. A je to zajímavé i tím, že Rýdlova vila je stavbou Jana Kotěry, nejpozdější realizací vilové stavby, takže ona stavba je unikátní sama o sobě. A díky šťastné historické shodě je tam spousta prvků přímo projektovaných Janem Kotěrou. Tak se určitě přijeďte podívat. Je to stálá expozice našeho muzea. Ale vlastně končí koncem září, otevírací doba je od 10:00 do 12:00 hodin a od 13:00 do 17:00 hodin s tím, že mezitím je polední přestávka pro průvodce.

Přijďte se podívat. Pozvali vás ředitel vlastivědného muzea v Dobrušce Vladimír Svatoň a ředitel dobrušského Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu, plukovník Jan Marša.