V rondonu se vaří jen v Česku. Jinde mají kuchaři uniformy
Každý nejspíš ví, jak vypadá kuchařský rondon. Už méně je ale známo, že rondonem se původně označoval kabátek pro číšníky, ne pro kuchaře. Zajímavé je taky to, že ve francouzštině ani v angličtině se s rondonem nesetkáte. Je to česká specialita, která pochází z němčiny.
Rondonů se vyrábějí různé druhy s cenovým rozptylem, který je závislý na střihu a materiálu. Na významné příležitosti je podstatně dražší než ten, ve kterém se denně vaří. Dobrý kuchař jich používá alespoň pět. Velmi pomohly české gastronomii pořady, které ukazují zákulisí restaurací. Po jejich odvysílání se vždy zvedne vlna zájmu o rondony. Nejpopulárnější barvou zůstává bílá. Patří k nim posledních zhruba 250 let.
Bílá nahradila černou
Používání bílých rondonů je doložitelné třeba fotografií Marie-Antoine Carema z roku 1828. Tehdy začali kuchaři používat bílou, souviselo to s rozšířením kamen a sporáků, díky kterým už kuchaři nebyli tak začouzení a ušmudlaní jako dřív. Z tohoto důvodu se dřív v kuchyních chodilo v černém nebo šedivém oděvu. Bílá byla populární také proto, že se jako jediná dala v tehdejší době pořádně vyprat – vybělit.
Číšnický kabátek
Spojení „kuchařský rondon“ se u nás začalo používat až po Druhé světové válce. Do té doby se rondonem (německy „rondin“) označovala halena číšníka. Uniforma není pro kuchaře jen záležitostí estetickou, je také praktická. Chrání ho před horkem a díky dvouřadému zapínání můžete vyřešit i nepříjemnosti spojené s přípravou jídla. Ušmudlaná část se dá rychle přehodit, lícová strana zůstane čistá. Z některých rondonů přitom knoflíky mizí. Kuchaři totiž dávají stále častěji přednost drukům nebo-li baby-patentkám.