Sochař Lukáš Bezvoda začal víc „čmárat“ a přidávat barvy, až stvořil svůj originální malířský styl
Představíme vám kreslíře a sochaře Lukáše Bezvodu z Hradce Králové. Lukáš je vystudovaný figurální sochař, ale posledních několik let se hodně věnuje malbě a kresbě. Aktuálně jeho portréty známých osobností najdete i v legendárním hradeckém Hostinci Malý růžek, kde se můžete s autorem děl také někdy osobně potkat.
Je snad nějakých 33 let, co jsme se viděli naposledy. Zpívali jsme spolu totiž v hradeckém chlapeckém sboru Boni pueri.
Ano, tím prošel snad každý Hradečák. Já jsem byl soprán. A vzpomínám na to hrozně rád. Z té doby mi zůstalo mnoho přátelství, doslova na celý život. Stále se s některými kluky potkáváme.
Já jsem ale o tobě vůbec nevěděl, že máš sochařské a malířské sklony. To jsi měl odmalička?
Pořád. Odmala jsem si čmáral. Pak přišly školy a dál se to vyvíjelo. Studoval jsem sochařinu na kamenosochařské střední škole v Hořicích, což ovšem s kreslením tak trošku souvisí, protože tam se hodně kreslí. Potom jsem si lásku k malbě našel sám až po škole a před nějakými 15 lety jsem začal objevovat barvy.
Rád pozoruji, jak má díla lidé vnímají a reagují na ně. Potěší, když řeknou, že je to pěkné. Nejsem žádný egoista, ale srdíčko to zahřeje.
Lukáš Bezvoda, kreslíř a sochař
Dala ti škola tedy základy kreslířské techniky?
Jako každý obor. Prostě víc do toho člověk prokoukne. V podstatě kromě kresby jsem začal víc modelovat a sekat do kamene. Ale teď dělám třeba sochy spíše z laminátu nebo z keramiky. Zkouším víc objevit ten daný obor.
Má v sobě umělec, sochař či malíř touhu, aby jeho díla zdobila veřejný prostor? Aby se na to lidé chodili koukat? Nebo je to hlavně intimní záležitost?
Něco si dělám sám pro sebe, ale samozřejmě, když zmíním třeba mé aktuální portréty v Hostinci Na Růžku, tak samozřejmě moc rád pozoruji, jak to lidi vnímají, jak na ně reagují. Když o nich diskutují, takže to je pro mne taková pěkná odměna. Potěší mě, když řeknou, že je to pěkné. Nejsem žádný egoista, ale srdíčko to zahřeje.
Čtěte také
A co se týče sochařiny, jsou také někde k vidění tvá díla?
Já jsem se pak po škole spíš věnoval restaurování. A co dělám sochy, tak to jsou takové menší věci. Spíše interiérové záležitosti. Do galerie nebo si to někdo koupí do bytu. Samé menší věci do 40 nebo 50 cm.
Jak jsi se tedy dostal od sochařiny k malování nebo, jak říkáš, čmárání?
Těžko dokážu posoudit, kdy se to změnilo. Prostě v jeden moment jsem začal víc čmárat a kreslit. Pak jsem do toho začal přidávat i barvy, začal jsem experimentovat a vyšlo z toho to, co teď dělám.
Co maluješ nejraději?
Poslední zhruba 3 až 4 roky se věnuji cyklu Evy. Je to hodně ovlivněno tvorbou Egona Schieleho a Gustava Klimta. S tím, že do toho vpasovávám nové směry současných výtvarníků.
Raději kreslím lidi, kteří mi jsou sympatičtí. Osoby, které člověk moc nezná, se kreslí hůř. Na kresbě nebo malbě je to strašně znát.
Lukáš Bezvoda, kreslíř a sochař
Evy. Tedy múzy, zkrátka každá žena je svým způsobem Eva.
Je to takový globální název pro ten můj cyklus, pro ženy, ano. Nechtěl jsem vymýšlet názvy, jako že se ty obrazy jmenovaly třeba Evička, Radka nebo Klárka. Kdybych kreslil chlapy, tak to budou zase všechno Adamové.
A jak došlo na portréty, které jsou vystaveny v legendární hradecké hospodě Na Malém růžku?
V prosinci 2022 měl Vladimír, majitel Hostince Na Růžku, narozeniny. A já jsem mu věnoval portrét Václava Havla. Pak jsem namaloval portrét nově zvoleného prezidenta Petra Pavla. A na řadu přišel i Masaryk. Pak si Vláďa vymyslel seznam portrétů lidí, které by tam chtěl mít nakreslené. A pomaličku se to rozjelo, každých 14 dnů jsem tam přinášel nový obraz. Nakonec jsme se dohodli, že 28. října. na státní svátek, uděláme vernisáž a tím to uzavřeme. Takže celkem je tam nějakých 24 nebo 25 portrétů nejrůznějších osobností. Kromě prezidentů T.G. Masaryka, Emila Háchy, Václava Havla a Petra Pavla, třeba Miloš Forman, Bohumil Hrabal, Milada Horáková, Věra Čáslavská, Voskovec s Werichem, Josef Kemr, Kubiš s Gabčíkem.
Čtěte také
Kdo se ti maloval nejlépe?
Asi Josef Kemr. Já rád kreslím lidi s ostrými rysy. Vybral jsem si krásnou fotografii Josefa Kemra a podle ní to šlo na první dobrou. Krásně se to malovalo. Na portrétu je nejdůležitější zachytit nejen tvář té osobnosti, ale i duši. Takže samozřejmě raději kreslím lidi, kteří mi jsou sympatičtí. Osoby, které člověk moc nezná, se kreslí hůř. Na té kresbě nebo malbě je strašně znát, pokud toho člověka blíž poznáš.
Také jsi maloval Karla Schwarzenberga v den jeho smrti.
Je to tak. To jsem měl tu čest jej poznat osobně. To bylo nejkrásnější.
Co tě baví ještě kromě umění a malování?
Jsem introvert, takže mám rád klid. Zajdu si na ryby, na houby, na procházku. Nebo prostě jen tak posedět s přáteli. A prkna, co znamenají svět, mám rád, rád chodím do divadla.
Moc děkuji, že jsi dnes přišel k nám do Českého rozhlasu Hradec Králové. A všechny zveme na tvoji stálou výstavu v Hostinci Malý Růžek.
Související
-
Malíř času a ticha Vladimír Komárek byl v rozhlase častým, ale vždy oblíbeným a nevšedním hostem
Vydáme se za slavným rodákem a připomeneme si svérázného malíře, kterému sice mnozí říkávali "malíř ticha," ale i přesto byl v rozhlase častým a vždy oblíbeným hostem.
-
Umění, to je velká věda o svobodě, při níž jsou žáky všichni. Malíř Miloš Petera o své životní pouti
Královédvorský malíř Miloš Petra oslavil v loňském roce 85 let. Jeho elán ale tomu číslu neodpovídá. Stále maluje, kreslí, sportuje a vychutnává si procházky po okolí.
-
Je radost, dívat se na krásný obraz. Ale ještě radostnější je, namalovat si svůj
Krédem Dany Činčarové, výtvarnice a lektorky, která vede kurzy relaxačního malování, jsou slova: radost je se na obraz dívat, ale radostnější je ho malovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
