Sadaření je moje forma optimismu. Já v něm vidím určitou naději. Je to ale běh na dlouhou trať
Každý z nás už někdy určitě o změně klimatu nebo také o globálním oteplování něco slyšel. Ale co si budeme povídat, většina z nás o tom spíš nechce nějak víc přemýšlet a radši tak nějak doufáme, že to za nás někdo nebo něco, třeba nějaká nová technologie, vyřeší. Dneska vám moc rádi představíme člověka, který ale o změně klimatu naopak asi hodně přemýšlí, možná i díky tomu nebo kvůli tomu, co dělá. Je to biofarmář z Broumovska Jan Kozderka.
Vy pěstujete na Broumovsku jablka. Je to tak?
Je to tak.
Jak jste se k tomu sadaření dostal? Protože ta vaše cesta nebyla, řekl bych, přímočará a rovná. Ta vedla snad dokonce přes Kanadu.
Vedla přes Kanadu, ano. K tomu sadaření. Je to vlastně moje forma optimismu. Já v tom sadaření vidím určitou naději. Je to krásná práce a je to práce venku.
Změna klimatu není otázkou individuální. To je právě na tom ta nejzapeklitější věc. Je to otázka kolektivního řešení.Jan Kozderka, biofarmář z Broumovska
Ale vráťme se do Kanady. Jak jste se tam ocitl?
Já jsem z Broumovska a tam je ta příroda velice pěkná. Spousta lidí je tam s přírodou srostlých. Já měl spoustu snů o Kanadě, měl jsem spoustu iluzí, jak to tam chodí. Byl to můj sen se tam dostat a jel jsem kvůli přírodě.
A co jste tam dělal? Čím jste se tam živil?
Dělal jsem všechno možné. Když jsem tam přijel, speciálně do Vancouveru, tak zrovna byla ekonomická krize. To bylo v roce 2003. A zůstal jsem tam 9 let. Začínal jsem tak, že jsem rozvážel nákupy, potom jsem sekal trávu. Dokonce jsem učil i češtinu jednu dobu a potom jsem dostal příležitost dělat na univerzitě účetnictví jako účetní. Toho jsem se chytil a pak jsem si založil firmu, dělal jsem účetnictví i jednomu kolegovi z České republiky.
A jak vás pak napadlo vrátit se zpátky? Protože když člověk pozná Kanadu, tu nádhernou přírodu, tak se mu přece nechce domů, ne?
Ano, příroda je tam krásná, ale je otázka toho systému, jak je nastavený. Já jsem se hodně zamýšlel nad tím právě při té krizi v roce 2008, do jaké míry je ta společnost udržitelná. Kdokoliv byl v severní Americe, tak ví, že bez auta se ve městě člověk prakticky nemá jak dostat ani na nákupy ani do práce.
Takže dlouhé cesty. Tam je všude daleko, ne?
No spíš bych řekl, že ta města jsou sice daleko od sebe, ale ta infrastruktura je postavená na auta, je postavená právě na tu fosilní ekonomiku.
Jak se v Kanadě nebo v severní Americe dívají na tu přírodu nebo životní prostředí? Diskutují o tom?
To je velice zajímavá situace, protože speciálně ve Vancouveru, tam hodně obyčejných lidí přemýšlí o přírodě. Tam je to velice živé téma, ale samozřejmě je tam konflikt zájmů, protože Alberta je velkým producentem ropy, takže vláda Stephena Harpera byla v souladu. Podobně to je s vládou Donalda Trumpa, která vlastně ty fosilní zájmy představuje.
Takže byste řekl, že tady v Evropě jsme na tom líp?
Jsme na tom líp, co se týče spotřeby. My máme na osobu tu spotřebu poloviční. Je to dáno právě tím, o čem jsme mluvili před chvilkou, to znamená nastavením infrastruktury. Je to dáno tím systémem, jaký tady je.
To je téma, které zajímá i vás jako zemědělce. Už jste si asi všiml, že máme posledních pár let výrazná sucha v létě.
Samozřejmě jsem z toho měl obavy, protože když jsem na jaře sázel, tak potom přes léto jsem trnul, kolik stromků uschne. Ale to je samozřejmě anekdota. Otázka je, zde se to počasí projevuje lokálně. Otázka je, jestli i na té globální úrovni může být nějaká změna. Takže pro mě to bylo hledání jistoty dá se říct. V dnešní době fake news, tak je to poměrně dost těžká věc. Sadaření, to je běh na dlouhou trať, ty stromky rostou 15, 20 let než třeba ořešáky začnou mít plody.
Jak je to na Broumovsku s podmínkami pro pěstování jablek? Je to krajina, která je jablkům příznivě nakloněna?
Tradičně určitě ne. To jsou spíš třeba Dolany. Ale právě to je třeba jeden z těch faktorů, v kterém se ta změna klimatu promítnout může. Navíc tam dost velkou roli hraje lokální mikroklima, se kterým se dá poměrně dost dobře pracovat. Jedna z inspirací pro tu moji práci, to byl právě rakouský farmář Sepp Holzer z Alp. On má tu filozofii trošku jinou, ale dokáže pěstovat citrusy v nadmořské výšce 1300 metrů nad mořem.
To je neuvěřitelné. To mě zaujalo, jak to dělá?
Pracuje právě s tím mikroklimatem. On má kopec v Alpách, kde má na vršku sérii rybníčků a do těch rybníků, když se opírá slunce, tak zachycují sluneční energii. Navíc on tam má naházeny kameny, ty kameny tu energii chytají, dávají ji do vody a tu má rozvedenou po pozemku. Potom má ten pozemek chráněný proti větru. Má tam les, takže právě ten oxid uhličitý, o kterém je ta změna klimatu, tak ten se tam drží. A má ty stromky udělané ve valech, takže i vlhkost se stahuje ke kořenům těch stromků
Takže každý farmář si vlastně může takhle ovlivnit svoji úrodu tím, že si udělá chytré mikroklima?
No, na 100 procent to nejde. Jde spíš o to vycházet ze situace, která je. Taky záleží na kyselosti půdy, záleží na půdních mikroorganismech, které tam žijí. Já jsem dělal experiment s jedlými kaštany, které na naše klima určitě vhodné nejsou a mám je vysázené na dvou místech, které jsou od sebe 5 kilometrů. A na jednom místě jdou krásné a na druhém místě nejdou skoro vůbec. A teď je otázka, čím to je? Já jsem se snažil samozřejmě pro obě místa udělat to nejlepší. Na jednom se to povedlo, na druhém ne. Takže je to otázka.
Co všechno vlastně lidem hrozí díky spalování fosilních paliv?
No, to je taky otázka, protože my jsme zvyklí posledních 10 nebo 12 tisíc let, kdy je ta naše civilizace založena na zemědělství, my jsme zvyklí na stabilitu. A takže ono je jedno, jestli bude prudké ochlazování nebo prudké oteplování. Tam jde o to, že kdyý přijdou výkyvy, tak prostě ta báze naší společnosti na to není připravena.
Takže třeba i konflikty můžou hrozit kvůli tomu, že někde prostě najednou není voda, kde dřív byla.
Společnost je komplexní systém a samozřejmě v každém komplexním systému záleží na nejslabším článku. A právě třeba na Blízkém východě je tím nejslabším článkem voda. U nás do budoucna se to může taky stát právě z toho důvodu, že my jsme plně závislí na deštích. V roce 2014 vyšlo několik velice zajímavých studií, které zkoumaly ne tu změnu klimatu způsobenou člověkem, ale právě ten přirozený vliv. Protože i v tom přirozeném klimatu jsou cykly, které se opakují. A velice dobře v těch studiích zmapovali, jak ty konflikty můžou eskalovat. Není to ten základní důvod, proč by k těm konfliktům docházelo, jako třeba v Sýrii, ale je to jeden ze stresorů pro společnost.
Zajímavý pohled. Jak jste dnes přijel? Autem?
Přiznám se, že jsem přijel autem. Myslím si, že změna klimatu není otázkou individuální. To je právě na tom ta nejzapeklitější věc. Je to otázka kolektivního řešení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
