RANNÍ KÁVA fejeton č. 84 (5.9.2010)

20. září 2010

Vladimír Burjánek

Udělejte si pohodlí, sedněte si k ranní nedělní kávě a poslechněte si každou neděli v 9:15 příjemné zamyšlení Vladimíra Burjánka. Pravidelná NEDĚLNÍ KÁVA vám pomůže pohodově začít poslední den v týdnu.

RANNÍ KÁVA fejeton č. 84 (5.9.2010)
Náš strýc Pitro byl démon mysliveckých, rybářských , chovatelských, pivních i dalších sešlostí. Úžasné příhody ho nacházely samy a on byl jen šťastným účastníkem. Pokaždé, když se vracel ze své hospůdky na kopci, proto jí také říkal Gerlach, neopomenul se ohlásit spícímu sousedovi naproti. Zaťukal na malé okénko jeho chalupy a vyzvídal: „Pepo, spíš? Oni tě chtějí vzbudit, ale já tě nedám. Křičel a klepal tak dlouho, dokud se jmenovec neozval. Teprve potom ulehčeně pronesl. Tak spi dál. Byl to právě ten soused, který u strýce Pitra hledal záchranu, když ho bolelo revmatické rameno. Věřil víc na včelí žihadlo než obvodního felčara. Pokaždé přiletěl a žadonil: Včelmistře, potřebuju žahadlo. Pitro šel do úlu, vzal včelku a přiložil ji marodovi na rameno.Jednou, když soused, který byl rovněž častým hostem Gerlachu, měl práh soudnosti poněkud alkoholem otupený, přišel na léčbu pozdě večer. Když už jsem šel popátý do úlu, řek jsem si dost, přece nebudu lítat do půlnoci, vyprávěl Pepa druhý den štamgastům na Gerlachu. Našel jsem tam vosu, vzal ji do pinzety a šoupnul mu ji na rameno. Včela bodne jednou, ale vosa, ta seká pořád. Soused, který si dosud pochvaloval průběh léčby, najednou vykulil oči a zařval: Ty mizero, tys mi tam dal snad královnu, ta mně ubodá k smrti. A vyletěl jako střela ze dveří. Od té doby měl strýc Pitro od stálého zákazníka pokoj.