Pracovnice charity pomáhají v rodinách s tělesně postiženými osobami

V jednom z útulných domků nedaleko centra Trutnova mě kromě štěkotu psa a vůně vánočního cukroví vítá i Eva Vojtěchová. Od narození je upoutaná na speciálně upravený invalidní vozík, téměř výhradně závislá na ostatních.

"Nemůže skoro nic. Pouze když ji vysadíme na vozík, tak jednou ručičkou jede", vysvětluje její matka Věra Vojtěchová. Společně s manželem se o svoji dceru sami starali téměř padesát let, po sedmdesátce jim ale síly docházejí a právě proto využívají služeb trutnovské charity.

"Běžně to vypadá - ráno je hygiena, snídaně, uklízíme, vaříme, pak co je potřeba", Vypráví mi asistentka Petra Vaňkové. V předvánočním čase má práce víc než obvykle, právě teď obaluje v cukru čerstvě upečené vanilkové rohlíčky.

"To bylo přesně její speciální přání, protože je maminka neumí", dodává Petra Vaňková.

Vanilkové rohlíčky|foto: Milan Baják

O chvíli později už Petra Vaňková za zvuku koled strojí vánoční stromeček.

Asistentka Petra chodí pomáhat čtyři dny v týdnu na pět hodin a po osmi letech už je téměř člen rodiny. Eva Vojtěchová si bez ní neumí svůj život představit: "Je to hezčí, že se člověk má na koho spolehnout. Jsou to moje ruce a nohy a já si jí za to vážím".

Petra Vaňková přitom pravidelně pomáhá i jedné nevidomé a také muži po těžké autonehodě. V trutnovské charitě je přitom podobných asistentek třicet a dohromady se starají o dvě stovky lidí.

Čtěte také