„Pozor! Slyším medvěda!“ V Krkonoších právě probíhá jelení říje a turisté si zvuky pletou s medvědy
„Dobrý den, rád bych oznámil, že jsem zrovna pod Sněžkou a slyším tady řvát medvědy. Musejí být alespoň tři!“ Podobné maily či telefonáty na tísňovou linku Správy KRNAP dostávají v posledních dnech opakovaně. Rádi by ale znepokojené návštěvníky uklidnili. Nejsou to medvědi, ale jeleni.
V současné době probíhá jelení říje. Zaslechnout tedy troubení jelena není vůbec nic zvláštního.
Je do jisté míry i pochopitelné, že neznalý člověk se charakteristickým zvukem jelení říje nechá snadno zmást. Podobné případy ostatně jsou dokumentovány skoro každý rok.
Poslední medvěd byl na české straně Krkonoších zastřelen v roce 1802.
Čtěte také
S největší pravděpodobností se do Krkonoš v budoucnu nevrátí, protože v území s tak hustou sítí turistických cest a s tak vysokou návštěvností by nenašel potřebný klid.
Navíc je třeba připomenout, že medvěd se hlasově neprojevuje řvaním, ba naopak jedná se o šelmu v zásadě neslyšnou, neviditelnou a k setkání s člověkem dochází více méně náhodně.
Správa Krkonošského národního parku
Krkonoše - ostrov tundry uprostřed Evropy - jsou unikátní mozaikou horských ekosystémů. Svahy hor osídlují horské lesy a louky, horní partie plochých hřebenů porůstá borovice kleč, alpínské trávníky a rašelinná společenstva. Druhově bohaté jsou také karové oblasti, vzniklé působením ledovců v minulosti. Pro tuto výjimečnost a krajinnou hodnotu byly v roce 1963 vyhlášeny národním parkem. Správou území je pověřena Správa Krkonošského národního parku se sídlem ve Vrchlabí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
