Od Karla jsem vycvičená na větu: Bude to tak a tak, směje se Hana Heřmánková

Hana Heřmánková se narodila v Praze. Kromě televize pracovala taky v rádiu. Její manžel Karel Heřmánek v roce 1990 založil jedno z prvních soukromých divadel v Česku. Dnes ho vedou jejich synové, mají tři – Karla, Josefa a Františka.

Tvůj muž je Karel Heřmánek. Co ho teď zaměstnává?

Stále je to divadlo, protože hraje. Kromě toho trošičku odpočívá, protože natočil velkou roli v televizním seriálu, kde ho přemluvila Alice Nellis, která mu tu roli psala na tělo. A to obsazení společné s Táňou Medveckou a Evičkou Josefíkovou a mnoha dalšími lidmi bylo tak skvělé, že po mnoha a mnoha letech a přemlouvání se rozhodl, že bude točit. Nevím, kdy bude seriál vysílaný, ale jmenuje se Mozaika.

V roce 1990, kdy vzniklo Divadlo Bez zábradlí, už jsi byla se svým mužem pár let. Chci se zeptat na moment, když Karel přišel a řekl, že to bude tak a tak.

Ten moment, když Karel přijde a řekne: „Bude to tak a tak.“, se odehrál třeba před hodinou a půl. Já jsem na to zvyklá, já jsem doslova vycvičená. Dost často mě skutečně opravdu překvapí svými nápady. S tím divadlem to bylo trošičku jinak, protože on v té době byl členem Divadla Na zábradlí, ale už dříve jezdili s některými představeními, která už nebyla na repertoáru Divadla Na zábradlí, ale byla oblíbená, na zájezdová představení pod agenturou. Karel je opravdu vůdčí osobnost, tak to většinou organizoval a dbal na to, aby se ta představení nerozpadla a měla úroveň. Tam někde se to zrodilo. Bylo skoro jasné, že jakmile bude moci, tak si své divadlo postaví, tehdy tedy společně se svými kolegy. Takže tímto nápadem mě nešokoval. Náš byt se změnil záhy v divadelní kancelář. Děti si napsaly i na svůj pokoj, že tam mají kancelář. Vzhledem k tomu, že v té době jsme měli malé děti a byla jsem víc doma, tak jsem pomáhala, a tak jsem k tomu divadlu dostala.

Hana Heřmánková s Alenou Zárybnickou|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Co tebe nakoplo k tomu, že ses na konkurz hlasatelky přihlásila?

Doslova moje sousedka. Miloš Frýba, můj pozdější kolega, vyhlásil konkurz na pozici externího hlasatele a sousedka se koukala na televizi, pak zazvonila a říkala: „Ty Hanko, nechceš tam? Chtějí fotku a životopis.“ Ten životopis v mých patnácti šestnácti letech byl opravdu „dlouhý“, myslím, že jsem tam chlubila, že jsem vyhrála nějakou recitační soutěž. Je pravda, že v televizi a ve filmu jsem se přeci jen otočila v malých rolích, ale už jsem věděla, jak vypadá studio. Pozvali mě na první kolo, kde nás nechali přečíst nějaký text. Tam jsem měla velké štěstí, protože jsem docela trémistka, ale najednou na mě někdo zavolal a on to byl tanečník ze souboru, kam jsem chodila tancovat, a on tam dělal režii dne, takže jsem se uvolnila. Dostala jsem do druhého kola, kde to začalo být horší, protože tam nás nalíčili, maminka mě navlékla do své hodobožové halenky. Doufám, že tenhle záznam nikde neexistuje, protože to muselo být strašné. Tam už jsme měla obavy, ale zřejmě to nějak prošlo. Pak nás nechali asi rok chodit na semináře, kde jsme se učili mluvit a jak připravit text.

Dnes Divadlo Bez zábradlí vedou vaši synové. Je to asi občas napínavější, než kdybys rozhodovala sama?

Je to určitě napínavé. Musím říci, že když jsme se rozhodli, že klukům předáme divadlo, tak jsme se museli domluvit, že jim do toho nebudeme vstupovat. Je to velmi těžké, protože i vidím, jaké dělají chyby. Můžeme jim to stokrát říkat, ale oni stejně půjdou za svým, pak zpětně třeba poznají, že ta naše cesta by byla jednodušší. Často večer sedíme, začneme něco rozebírat a pak jeden z nás musí říci: „Dost. S divadlem už dost.“ Musím říci, že je ale obdivuji, jak se toho chopili, protože my jsme jim divadlo předali v nejlepší době, byla to doba covidu. Oni tím museli proplout, nejsem si jistá, jestli bychom my tu dobu ustáli. Takže smekám…

Hana Heřmánková a manžel Karel Heřmánek|foto:Elena Horálková, Český rozhlas, Český rozhlas

Poslední otázka od umělé inteligence: Když jste byla hlasatelkou, musela jste číst texty, které vám byly předloženy. Bylo někdy těžké udržet vážnou tvář, když jste četla něco, co bylo hloupé nebo absurdní?

To mi nahrála ta umělá inteligence. Doufám, že to dám dobře dohromady. I divá zvěř už dávno uvykla ohnivému staccatu výstřelů. To jsem četla asi desetkrát, než se mi to podařilo. Bylo to uvádění nějakého vojenského pořadu. Pamatuji si to dodnes.

Kolik hereckých osobností prošlo jejich divadlem? Jaké bylo její první vysílání? Ve které filmové a divadelní roli má svého muže nejraději?