Nedělní káva - "A hrome!"

RANNÍ KÁVA fejeton č. 93 (7.11.2010)
Vykoukl jsem onehdy z okna a byla tam taková mlha, že vrány chodily pěšky. Houby už dávno přestaly růst, listí začalo padat a dnes už jsou na stromech jen poslední hrdinové, které neshodil ani první mráz a někde i sníh. Blížící se zima nás zahání do tepla domovů a přístřeší dílen a nastává čas na odkládané domácí práce, vylepšování, spravování a údržbu toho, co jsme v létě nestihli. Potřeboval jsem před zimou rychle udělat přístřešek na dříví a s prvními šediváky na střechách bylo mé počínání hektické jako jednání poslanců v závěru jejich volebního času. Rychle jsem řezal, tesal, šmirgloval, stloukal a byl jsem tak namyšlený, že jsem se troufl i na krov střechy. Pečlivě jsem proměřil délku trámků, dokonce dvakrát, než jsem je definitivně přiřízl. Potom jsem si pozval vnuka, aby mi pomohl první trámek na vazbu nasadit. Každý na jednom konci stavby, oba na žebříku, konce v ruce, chtěli jsme položit dřevo na vazbu. Povol, povol ty, nemůžu, musíš povolit ty, nejde to. Chvíli jsme se přetahovali a šup, trámek proletěl dolů. Dopadl jsem jako dva podobní tesaři z knížky mého krkonošského přítele Jana Buchara. Udivenému vnukovi jsem rychle reprodukoval slova z poudačky: A hrome, na jedný straně je krátkej!