Neděle: Vánoce vašeho dětství

Vánoce našeho dětství byly sice chudší, skromné, ale přitom možná bohatší než dnes a plné vděčnosti. Lidé se těšili na společné setkání u prostřeného stolu a radovali se i z maličkostí. Byli jsme vděčni za každou drobnost, plni očekávání a radostného setkání. Když jsme dostali čokoládu, banán, mandarinku, oříšek nebo i jinou lahůdku, mysleli jsme si, kdoví co nemáme. Někde se nedostávalo ani toho.

Vánoce nebyly ani tak o dárcích jako spíš o setkávání a společně prožitých chvílích. Vůně maminčiných vanilkových rohlíčků se mi vybavuje dodnes. Cukroví jsme s bráškou dostali až na Štědrý den a stromeček byl ozdoben 24. prosince ráno, když jsme se probudili. To bylo překvapení. Byl to pro nás děti zvláštní a výjimečný čas. Dodnes na to u rodinného stolu vzpomínáme.

Tu atmosféru nám rodiče vytváří i dnes. Dávají nám pohostinnost srdce, a té si vážím nejvíc. Moc se na setkání s celou početnou rodinou těším a určitě si s vámi už dnes v noční lince zavzpomínám na Vánoce našeho dětství.