Na pražském Proseku vyrostla vyhlídka. Jméno dostala podle blízkých Proseckých skal
Přírodní památka Prosecké skály s rozsáhlým labyrintem přírodních i umělých jeskyní leží na severovýchodě Prahy. Spodní, světlejší vrstvu skal, tvoří bílý pískovec, který se usazoval ve sladkých vodách. Horní vrstva, to jsou hrubozrnné pískovce rezavé barvy, které se ukládaly v mořském prostředí. Z vyhlídky vybudované v blízkosti skal přehlédnete velkou část metropole.
Prosecká vyhlídka nabízí neobvyklý výhled na město. Jde o vyhlídkovou plošinu, kterou tvoří kameny zajištěné drátěnou konstrukcí. Přístupná je po lávce z ocelového roštu. Od roku 2016 se nachází přímo nad přírodní památkou Prosecké skály.
Rozsáhlému systému křivolakých štol na jižním okraji prosecké plošiny se říká Močálka. Je to jen torzo mnohem delšího podzemního labyrintu. Dřív se tu ručně těžil bílý pískovec. První písemné zmínky o těžbě pocházejí z konce 18. století a těžilo se tu ještě v první polovině 20. století. Písek se používal na štuky, výrobu pískových mýdel a na posypávání prkenných podlah. Hospodyňky s ním myly černé nádobí.
Jde pravděpodobně o bývalou Hamplovu pískovnu, pro průzkumné práce je průchozích asi pět set metrů chodeb. Veřejnosti je ale podzemí zatím z bezpečnostních důvodů uzavřeno.
Nejzajímavějšími zástupci živočišné říše v Proseckých skalách jsou ohrožené druhy netopýrů: netopýr ušatý, vrápenec malý, netopýr velký či brvitý. Ti všichni využívají podzemní zdejší prostory k přezimování.
Přes Prosecké skály vede naučná stezka Vysočany – Prosek – Střížkov, která seznamuje s historií těchto původně zemědělských osad. Stezka s 21 zastaveními měří téměř 9 kilometrů. Často křižuje zastávky MHD, cestu si tak můžete zkrátit nebo přizpůsobit podle svých sil.
Hned naproti Proseckým skalám funguje bobová dráha. Vinná réva se pne v sousední vinici Máchalce, která ovšem s Dorotou Máchalovou z pohádky S čerty nejsou žerty nemá nic společného. Pojmenovaná je po posledním majiteli Josefu Máchalovi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
