Na esoterické mapě východních Čech je mnoho tajemných míst

Pro jedny prostoduché duchaření, pro druhé hluboká cesta k Bohu a pokoře. Krkonošský spiritismus je i po 100 letech fascinující součástí lokální kultury. Původně intelektuální městské hnutí se v tvrdých podmínkách horských samot stalo součástí každodenního života, provázeného vírou v symboly a přírodní znamení, lidová pravidla a pověry, tradiční léčitelství a lidové křesťanství.

Spiritismus, čili vyvolávání duchů, byl před 2. světovou válkou rozšířen hlavně v okolí podkrkonošské Nové Paky. Trutnovský továrník Etrich podnikal první pokusy s médii v únoru 1880. O zásadní rozšíření spiritismu v Podkrkonoší se ale nejvíc zasloužil Karel Sezemský (1860-1936), který se sem přistěhoval roku 1904 z Prahy.

Ilustrační kresba|foto: Fotobanka stock.xchng

Sezemský žil u Nové Paky na samotě, kde se dodnes říká "Na duchárně". Redigoval tu časopis Posel záhrobní (vyšlo jej 39 ročníků) a v edici Spirit vydal kolem 200 spiritisticky zaměřených knih. Především ale stál u zrodu velkého lidového hnutí s tisícovkami příznivců.

Mužská spiritualita. Ilustrační foto|foto: Fotobanka stock.xchng

V květnu 1910 byla na jeho popud v Nové Pace založena Bratrská jednota československých spiritistů. Měla svou vlajku, legitimace i odznaky a její stanovy vyžadovaly od členů přísnou abstinenci, nekuřáctví a vystoupení z církve. Jeden čas Sezemský dokonce zamýšlel zřídit spiritistické komuny, kde by se společně žilo a pracovalo.

Velkou módou se ale stal spiritismus za 1. světové války. Lidé se při seancích médií ptali, jak se vede jejich příbuzným na frontě, a snažili se spojit s duchy padlých vojáků. Komunikace s dušemi zemřelých se tak stala součástí tradiční lidové kultury.

Spiritismus je dodnes živý, stále však v hlubokém podzemí, kam jej zahnaly 2. světová válka a následně komunistická diktatura. I když se k jeho praktikování nikdo otevřeně nepřizná, protože by tím riskoval ztrátu schopnosti setkávání s duchy.

Čtěte také