Muzikálový producent Oldřich Lichtenberg: Kvůli nespolehlivosti a závislostem jsem už pár lidí vyhodil

Oldřich Lichtenberg vystudoval práva se specializací na autorské právo. „Já jsem vlastně jeden z autorů porevoluční novely autorského zákona, a to znamenalo i uplatnění autorského zákona v praxi. Tak za mnou postupně chodili lidi, jestli bych jim nepřipravil smlouvy. Jednou přišel Miloš Zapletal (dlouholetý prezident soutěže krásy), jestli bych mu neudělal smlouvu na Miss, a takhle jsem se dostal do týhle branže.“ vysvětluje cestu k muzikálové produkci.

V branži se seznámil s Danielem Landou, který stojí za muzikálem Krysař, a tehdy ještě právníka Oldřicha Lichtenberga si vzal na pomoc. „Divadlo Ta Fantastika nám nabídlo koprodukční podíl, a takhle jsem začal od roku 1995 produkovat muzikály.“

Jako právník pracoval na Ministerstvu kultury a legislativa ho bavila. „Já byl na tý úřednický pozici a měl jsem to uplatňování zákona v praxi strašně rád. Ona to byla taková Popelka mezi právními obory a přitom to byl ideologií nezničený obor, protože se musely dodržovat všechny ty mezinárodní dohody o ochraně duševního vlastnictví. Nebýt Zapletala, tak jsem asi dodnes ouřada.“

Původní muzikály, nebo licence?

V pražském divadle Broadway se v současné době hraje muzikál Kat Mydlář a v Hudebním divadle Karlín má dokonce tři muzikálové produkce: Čas růží, Draculu a Rebely. Pro inspiraci jezdí po Evropě. „Bojím se lítat, takže naposledy jsem byl na americké Broadwayi před dvaceti lety. Ale produkce v Německu a v Londýně mám zmáknutý a z tvůrčího hlediska si pyšně myslím, že v tom vůbec nezaostáváme. Co zaostává, je show. Ale když lístek stojí 20 euro, tak z toho se obří show zaplatit nedá.“

Muzikály, které produkuje, jsou původní. Nebylo by jednodušší někdy koupit licenci? „Mně to dává svobodu, byť s určitým rizikem. Ale pokud je muzikál náš, můžu ho kdykoli oprášit, jako teď například Kata Mydláře. Ale když podle licence uplyne licenční doba, tak třeba sešrotujou scénu a nemůžeme dělat nic.“

Finální rozhodnutí, o čem bude muzikál, je na něm. „Spolupracuju s Michalem Davidem, tak tam, kde je koproducent, diskutujeme společně. Když je to jeho dílo, to beru zpátečku, protože to je profík,“ pochvaluje si zpěváka a autora úspěšných muzikálů Kleopatra nebo Kata Mydláře.

Občas jsem i někoho vyhodil

Co člověk, to jiný názor, jiné emoce. Jak těžké je udržet umělecký soubor, aby to fungovalo? „Důležitý je odstup a zavést pokuty. A já si s drtivou většinou lidí vykám. To pomáhá tomu odstupu. Mnohdy má třeba herec pravdu v jednotlivosti, ale v celku by to nedávalo smysl. Rozhodnutí pak musí účinkující respektovat.“ Divadlo vyžaduje také velkou disciplínu. „Občas jsem i někoho vyhodil, zejména kvůli nějaké závislosti, a tudíž nespolehlivosti.“

Po letech produkování už si může dovolit být večer doma a sledovat zprávy v televizi. „Dívám se i na německý detektivky, abych si vyčistil hlavu. Ale pokud je důležitější představení, tak volám do produkce, abych se ujistil, že vše běží v pořádku.“

Muzikál Tři mušketýři měl velký úspěch v Jižní Koreji a Japonsku. „Jižní Korea má hodně blízko k evropské kultuře, hlavně k Francii, to mě překvapilo. Koupili si licenci, všechno si tam zařídili sami, a pak tam jede autor nebo režisér na supervizi. Sen o americké Broadwayi jsem už ale vzdal, je to nemožný z hlediska lobisticko-technicko-odborových věcí. Dokonce jsme měli už v angličtině natočenou písničku Teď královnou jsem já z muzikálu Kleopatra, kterou nazpívala Céline Dion a zařadila ji na desku, ale pak se změnil šéf vydavatelství a tu písničku vyhodil, protože je od autora z východní Evropy…“

Zkoušel produkovat celovečerní film? Čím urazil Františka Janečka? Který muzikál měl porodní bolesti a nakonec neuspěl, i když tam hrála herecká esa? Poslechněte si v záznamu pořadu.