Moderátor Petr Jančařík: Lidi by se neměli mračit, je dobré si užívat, že jsme tady na světě

Nahrávky z rozhlasu vznikají většinou ve spolupráci s plzeňským studiem Českého rozhlasu, které z Divadla Alfa v Plzni natáčí jeho talkshow Posezení v divadle aneb Neočekávaný dýchánek. Většinou je vyprodáno, přestože lidé dopředu nevědí, co je čeká.

Petr Jančařík si zve na jeviště pokaždé jiné hosty, pokaždé tam tak vznikne jiná energie a pokaždé je to zábava. „Když to přece jen začne někdy drhnout, musíte se spolehnout na kamarády, kteří tu chvíli najednou vypointují. Ale mám štěstí, vždycky nám tam ta pracovní chemie naskočila a báječně to jiskřilo. Nakonec lidi by se neměli mračit, chceme pobavit je i sebe, někdy se i poučíme.“

Petr Jančařík|foto:Petr Handl, Český rozhlas

Prvními hosty v jeho talkshow byli herec Jiří Wimmer a novinářka a spisovatelka Marie Formáčková. „Marie se mnou spolupracuje dodnes, je velmi vzdělaná, sebeironická, milá a dobře se s ní pracuje,“ pochvaluje si moderátor svou kolegyni.

Název Neočekávaný dýchánek se mu líbí a prozradil, že ho vlastně ukradl. „Jezdil jsem na jednu fakultu a zahlédl tam letáčky kapely, která se takhle jmenovala. A jednou jsem si pozval hosta, kterého velmi zajímalo, jak jsem k tomu názvu přišel. Tak jsem mu to prozradil a on zase prozradil mně, že v této kapele hrál.“

Legrace je dřina

Petr Jančařík se realizuje také jako herec hned v několika hrách, prošel také hrou Dívčí válka, za kterou stojí František Ringo Čech a hraje se už mnoho let. „Já jsem tam strávil skoro pět let. Ale soubor je třeba obměňovat.“

V divadle Pluto hraje v konverzační komedii Blbec k večeři. Hraní ho moc baví, ale je to také velká dřina. „Dává mi to docela zabrat, není legrace dělat zábavu,“ potvrzuje s úsměvem a je rád, že může přebíhat z jedné disciplíny do druhé: „Rádio, televize, divadlo, všechno má něco do sebe,“ dodává.

Tolik disciplín s sebou přináší i hodně cestování, ale vydá se aktivně po světě i jen tak na dovolenou? „Už jsem líný. Nejsem blahem bez sebe, že bych si měl sbalit věci a někam jet,“ přiznává Petr Jančařík. „Ale něco mám procestováno, viděl jsem opravdu nádherné věci, například skalní město Petra v Jordánsku nebo jeden ze sedmi divů světa Tádž Mahal v Indii. A vlastně je pravda, že se pořád těším, že se ještě někam podíváme. Ty země jsou krásné, ale holt je potřeba se tam nějak dopravit. Asi jsem spíš pohodlný člověk, ale cestování je krásné.“

Hodně spoléhá na své akční kamarády, kteří ho zase někam vytáhnou. „Není možné zůstat sedět doma, je dobré si užít, že jsme tady na světě.“

Dětství s modlou

Jeho dětstvím se prolínal herec Jaroslav Marvan: „Jsem moc rád, že jsem mohl poznat tuhle velkou osobnost. A přemýšlím, zda – ještě kromě Karla Gotta – jsem tak obrovskou hvězdu potkal. On třeba za námi přijel do Plzně a měli jsme jít na procházku nebo do lesa na houby, ale když už jsem byl větší, tak jsem raději utekl s kamarády na nějaký tramp, a dnes mě to docela mrzí, že jsem ten čas s ním víc nebyl.“

A přiblížil jeden zážitek, kdy si Jaroslav Marvan stoupl do fronty na lístky do kina, ale fronta se před ním začala rozestupovat, lidé ho pouštěli, a ty lístky mu ani nedovolili koupit a rovnou ho zvali. „A to se maskoval, bral si černé brýle, nasadil přísný výraz. Popularitu ale neměl rád,“ uzavírá Petr Jančařík.

Zavzpomínal také na dobu, kdy moderoval legendární pořad Magion i na poučně zábavnou historku s bavičem Petrem Novotným. Poslechněte si rozhovor u Xavera v záznamu pořadu.