Má svaly a nepotřebuje čáry. Martin Mikeš je dvojnásobným mistrem světa v bench-pressu
Žák VOŠ a SPŠ stavební architekta Jana Letzela v Náchodě Martin Mikeš se stal nedávno v Trutnově mistrem světa v bench-pressu v kategorii dorostenců. A svůj úspěch zopakoval v pražské Sparta Aréně, kde při WUAP WORLDS CHAMPIONSHIP 2017 zvedl ještě o tři kilogramy víc a výkonem 133 kilogramů tak získal nejen druhý titul mistra světa, ale vytvořil i nový evropský rekord ve své váhové kategorii dorostenců do 110 kg.
Veřejnost se s šestnáctiletým Martinem může osobně setkat 11. listopadu v prostorách VOŠ a SPŠ stavební v Náchodě, kde se od 8:30 do 13 hodin uskuteční Den otevřených dveří.
Přede mnou sedí tři chlapi jako hory. Když jsme se dozvěděli, že náchodský student Martin Mikeš je už dvojnásobným mistrem světa v bench-pressu, tak jsme do Náchoda hned zavolali a mladého úspěšného siláka jsme pozvali k nám do studia. On si ale přivezl s sebou velkou posilu. A to je Patrik Vojtěch, trénikový sparing partner. A s oběma dorazil i trenér a Martinův strýc, Karel Mikeš.
Nejdřív bychom možná měli trošku vysvětlit, co to ten bench-press vlastně je. Protože ne každý chodí do posilovny. Tak kdo se toho ujme? Karle.
Bench-press je jedna z disciplín silového trojboje. Mimo to tam je ještě mrtvý tah a dřep. Je to vlastně cvik, který se provádí z lehu na lavici a vy zvedáte činku prostě nad sebe.
Kolik toho uzvednete, pánové? Martine, vy jste teď dvojnásobný čerstvý rekordman ve své kategorii 110 kilo. Tak kolik vážíte?
Na závodech jsem měl 108 kilogramů, ale teď už mám trošku víc.
Takže jste přibral. A kolik toho uzvednete?
Já mám dvě maximálky, na závodech mám uznaných 133 kilogramů a na tréninku už jsem zvedl 140 kilo.
Těch 133 kilograml, to je i současný evropský rekord, který jste vytvořil teď v Praze. A co vy, Patriku? Protože vy jste také v bench-pressu borec. Já jsem se o vás dozvěděl, že jste dvojnásobný mistr republiky.
Ano. Můj největší výkon byl 147,5 kilo, také v kategorii do 110 kilo. Ale já jsem o věkovou kategorii výš nad Martinem, protože jsem o dva roky starší.
A Karel, kolik toho uzvedne Karel?
Já si myslím, že už tu svojí kariéru mám pomaličku za sebou. Nebyla tak úspěšná jako u Martina. Jsem vicemistr světa, vicemistr Evropy, několikanásobný mistr republiky. Ale myslím si, že v tuto chvíli se už spíše budu věnovat tomu trénování, nebo cvičení sám pro sebe.
A ten váš rekord?
Já mám na závodech na světě 160 kilogramů zvednuto. Já jsem závodil v kategorii do 90 kilogramů.
Jste krásní, svalnatí chlapi. Proč to vlastně děláte, kvůli holkám?
To určitě ne. No to je jasné. Někdo je prostě stavěný pro ten sport už od mládí. Ví, jaké má dispozice. A tak se potom zaobírá třeba tímto sportem. Někdo se zase třeba poměrně chytrý a zaobírá se víc vzděláváním, je na nějaké vysoké škole a tak dál. Každý člověk je nějakým způsobem jiný. A my máme tyhle dispozice na silový sport. Už od mládí jsme věděli, že to je sport pro nás.
Martine, dělal jste ještě nějaké jiné sporty předtím?
Docela dost. Zkoušel jsem florbal, basketbal. Pak jsem dělal různé bojové sporty, thajský box, normální box, bylo toho hodně.
A co Patrik?
Já jsem začínal s hokejem, hrál jsem jej 10 let. A k tomu hokeji je potřeba občas si zacvičit a nějakým způsobem se udržovat. A to cvičení mě nakonec natolik chytlo, že jsem se přes hokej dostal k tomu cvičení a už jsem v té posilovně zůstal.
Vy jste hodně důležitá osoba pro Martina, protože jste sparing partner a při tom bench-pressu je ta úloha hodně důležitá.
Od začátku, co spolu cvičíme, si věříme. Sparing partner pomáhá tomu, co je pod činkou, nějakým způsobem nahodit činku, jistí ho při tom, aby to závaží na něj nespadlo. Pomáhá mu při sériích, když už je vzpěrač na pokraji sil. Je to prostě takový menší pomocník. Je to důležitá role.
Jak často se musí trénovat, abyste dosáhli takových výsledků a úspěchů?
Tak třikrát až čtyřikrát týdně. A před závody se trénuje dost.
Kolik se toho nazvedá vlastně během těch tréninků?
To záleží na tom, jestli jsou ty tréninky zaměřené před tou samotnou sezónou závodů, nebo mimo sezónu. Tam to má určitá specifika a odlišnosti, i co se týče svalových partií, které se jedou. A potom je striktní zaměření jen na ty závodnické pokusy. Ale musím říct, že je to v řádech desítek tun za ten trénink, to jsou opravdu velké zátěže.
Tak to už jsou skoro lokomotivy, ne, náklaďáky?
Když si uvědomíte, že ten bench-press máte naložen třeba na 120, nebo na 150 kilo a jedete to v sériích, jsou určité počty opakování. Když se to potom sečte, tak to jsou opravdu velké cifry.
Ještě jedna taková zajímavá věc, které jsem si všiml v tom bench-pressu. Velkou roli, a to je možná výjimečné pro ten sport, hrají dresy, které buď ten závodník má, nebo nemá. Tak nám to vysvětlete, Karle.
Dalo by se říct, že powerlifting jako takový se rozlišuje podle federací. Je tam několik federací a každá ta federace má určitá specifika v tom různém vybavení závodníků, aby se to trošku rozlišilo. A my závodíme v kategorii RAW, to znamená bez ochranných dresů. Takže to, co my zvedneme, tak jsme schopni zvednout, dalo by se říct, v normálním oblečení, třeba v tričku v posilovně. Ale pak jsou federace, kde se závodí v určitých dresech. A tam jsou potom ti závodníci schopní v tom dresu třeba zvednout až o 80, 100 kilogramů na tom bench-pressu víc, než je normální pokus.
Ty dresy vlastně zpevňují to tělo.
Přesně tak, je to takový ochranný zpevňující prostředek.
Také je asi důležitá pro ten trénink a vůbec pro to, abyste měli takové skvělé a výjimečné výkony, určitě životospráva, jídelníček. Tak co knedlo, vepřo, zelo? Dáte si jej takhle v neděli k obědu? Martine.
Ano. Moc rád.
A co na to říká trenér, když tam je to knedlo, vepřo, zelo?
Já si myslím, že můžete jíst naprosto všechno. My úplně tu stravu tak striktně nedodržujeme. Martin jí v poměrně velkém množství všechno. Nejsme kulturisti.
Ale tak bílkoviny jsou určitě hodně potřeba, ne? Maso.
Ano, určitá specifika tam jsou. Ale dalo by se říct, že se to odráží hlavně v těch bílkovinách, protože to je stavební kámen pro to tělesné svalstvo.
Martin se aktuálně dvakrát stal borcem, mistrem světa, Poprvé to bylo v Trutnově a potom v Praze.
V tom Trutnově bylo nějakých 700 závodníků z celého světa. A podobné to bylo potom i v té Praze. Ale diváků bylo víc v Praze.
Ale vy jste prý neměl zrovna nejlepší kondici a formu před tím závodem.
No, říkal jsem si to, protože mi to nějak nešlo. Týden před tou Prahou jsem si vůbec nevěřil. Ale ti diváci mě hodně vyhecovali. Jsem trošku exhibicionista, takže má to rád. Potřebuji svoji muziku a jde to.
Kdo je vašim takovým největším fanouškem? V rodině vás asi hodně podporují.
Určitě, rodina.
A co ve škole? Říkali jsme, že studujete v Náchodě.
Ve škole mám také dost velkou podporu. Drží mi palce.
Oni vás dnes z vyučování pustili sem k nám ze školy jen proto, že jsme jim slíbili, že pozveme všechny posluchače 11. listopadu na Den otevřených dveří stavební školy. Tam chodí zájemci o to studium. Co vy tam studujete?
Studuji tesařinu.
A budete se tomu chtít jednou věnovat? Nebo to bude spíš ten sport?
Ten sport, určitě ten sport.
Ale když pozveme naše posluchače 11. listopadu k vám do školy na den otevřených dveří, tak musíme říct, že i vás tam uvidí. Všechny tři?
Ano. Předvedeme tam show. Ať určitě všichni zájemci přijdou. Něco nazvedáme.
Tak my vám přejeme spoustu dalších takových skvělých umístění a výsledků. Aby ta radost ze sportu pokračovala.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
