Letecká akrobacie? Chvílemi i bolí!

11. leden 2015

Těžko si představit někoho povolanějšího, komu byste se mohli svěřit, kdybyste na vlastní kůži chtěli zažít, jak to vypadá, když vás obrovské přetížení rve skrz pěvně dotažené pásy přes kabinu akrobatického speciálu kamsi do atmosféry. Ten, kdo Vám tento nevšední zážitek může dopřát nebo spíše zprostředkovat, je akrobatický pilot Martin Šonka, jediný Čech v prestižní sérii nejslavnějšího závodu Red Bull Air Race.

V době, kdy náš host chodil do první třídy a stavěl si své první modely letadel, já už jsem na větroních létala. Poprvé jsme se potkali na letišti v Táboře. Martin mi jako začínající pilot pomohl odtlačit Blaníka na start. Dnes jsou v mém zápisníku stovky odlétaných hodin, ale proti mně je muž, který to mezi českými akrobaty dotáhl nejdál.

Obrovská gratulace k poslední bronzové medaili ze závodu série Red Bull Air Race. To byl vysněný cíl, že?
To rozhodně byl. Celou sezónu směřovali k tomuto cíli a poměrně se nám dařilo i během tréninků. V závodě nás něco zastavilo, většinou nějaká moje hloupá chyba, ale tady to konečně všechno klaplo. Celému našemu týmu se potvrdilo, že máme na to umísťovat se na stupních vítězů. Doufám, že v tom budeme pokračovat.

Zaujalo mě, že mluvíš v množném čísle, ačkoliv akrobacie je pro posluchače čistě individuální sport, ale chápu, že bez podpory týmové by to vůbec nešlo.
Přesně tak. Hlavně v seriálu Red Bull Air Race je to hodně o týmu. Je to parta lidí, která se mnou cestuje po všech závodech. Připravuje mi letadlo, stará se o všechno, co se mé osoby týká, snaží se mi všechno usnadnit, abych se mohl soustředit jenom na létání a neměl starosti s věcmi okolo. Můj samotný let je výsledkem práce celého týmu.

Dětství jsi prožil na jihu Čech, narodil ses ve Dvoře Králové a teď cestuješ po celém světě. Když jsme domlouvali Zálety, tak jsi říkal, že dost svého času trávíš právě ve východních Čechách.
Je to tak, narodil jsem se ve Dvoře Králové nad Labem. Můj tatínek tam stále žije a často za ním jezdím. Moje vojenská kariéra mě zavedla do Pardubic, protože jsem dlouhá léta létal v Čáslavi na gripenech a do dneška bydlím v Pardubicích.

Jak to bylo s létáním u tebe? Létal už tvůj tatínek nebo někdo z rodiny?
U nás v rodině nikdo nikdy nelétal, akorát můj táta je obrovský fanda do létání. Asi i tohle stačilo pro to, abych se i já nadchnul. Knihovna doma je téměř výhradně sestavena z knížek popisujících létání, dobrodružství pilotů a podobně. Od dětství jsem si listoval a prohlížel obrázky. Tam možná vznikla láska a zaujetí tvarem letadla. Pak už byl jen krůček k tomu, že jsem si začal stavět modely letadel a pak jsem začal létat sám.

Když si pročítám tabulky výsledků soutěží, kterých ses v poslední době účastnil, tak tam jednoznačně převládá slovo freestyle. Pro naše posluchače letecká akrobacie se létá v mnoha kategoriích a v mnoha typech jednotlivých soutěžních úkolů. Tento freestyle klade absolutně největší nároky na to, aby pilot měl nejen schopnosti, vědomosti, ale taky fantazii. Je to tak?
Asi ano, freestyle je založen trochu víc na fantazii pilota a jeho zkušenostech. A jak to vše dovede zakomponovat do sestavy, kterou předvádí a která trvá čtyři minuty. Za tu dobu musí pilot ukázat maximum, co umí. Hodnotí se technická náročnost, kterou bodují rozhodčí, poté také umělecký dojem jako u krasobruslení.

Létal jsi nejen na větroních a motorových letadlech, výčet strojů, které máš ve svém zápisníku, tím zdaleka nekončí. Patří sem také L-29 Delfín, L-39 Albatros, L-159 Alca. V roce 2012 přibyl i nadzvukový Jas-39 Gripen. Martine, znáš někoho z akrobatů, kdo má podobnou profesní zkušenost, jako máš ty? Je zároveň akrobatickým pilotem a zároveň byl armádním pilotem?
U nás ne, i když teď jsou dva bývalí kolegové z armády, kteří létají akrobacii soutěžně. Nicméně akrobacie se prolíná s vojenským létáním, i proto k ní vojenští piloti občas inklinují.

Zlomový bod ve tvé kariéře byl asi v roce 2010, kdy si se stal prvním českým pilotem v prestižní sérii Red Bull Air Race. Byl to mezník? Jak si vlastně zareagoval na tu nabídku? Jak se k tobě dostala?
Nabídka přišla, jestli si dobře vzpomínám v roce 2007 už během mistrovství světa, které probíhalo ve Španělsku. Přišli za mnou lidi z Red Bull Air Race, kteří hledali nové talenty pro tuto soutěž. Oslovili mě, jestli bych měl zájem projít kvalifikačními kempy. To byla nabídka, která se nedá odmítnout. Místo v kvalifikačních kempech bylo až v roce 2009. Tím jsem prošel, probíhalo to celý rok. Bylo nás pět a dva jsme na konci dostali tzv. superlicenci, která nás opravňovala vstoupit do soutěže. Do té mě přizvali následující rok 2010.

Red Bull Air Race|foto:Martin Šonka

Kdybys měl bilancovat. Co ti letecká akrobacie dala pro obyčejný život?
Mně toho dala strašně moc. Letecká akrobacie, v té nejvyšší kategorii, je o spoustě práce, o tom, že tomu člověk musí obětovat vše. Znám spoustu lidí, kterým se letecká akrobacie líbí, měli finanční prostředky na pořízení letadla a mysleli si, že za rok za dva budou někde na špičce. Ale pak člověk teprve pozná, jaká obrovská dřina to je. Je to zápřah na organismus, takže to chvílemi i bolí. Je to spousta času, který musíte strávit na letišti. Dala mi pracovitost a cílevědomost.

Co dělá akrobatický pilot v okamžiku, když napadne všude sníh? Já jsem se doslechla, že ho nebaví jezdit po sjezdovce, že i ve sjezdovém lyžování si vybírá nějakou pevně stanovenou hranici, po které se znovu pohybuje. Je to pravda?
Já opravdu rád lyžuji a díky mým kamarádům jsem měl možnost vyzkoušet si tzv. freeride v prašanu mimo sjezdovky. Zalíbilo se mi to, jelikož já mám rád všechno, kde krajina ubíhá rychle dozadu a vše, co je o rychlosti a silných motorech. Takže mě to tak oslovilo, že se chystám, že vyrazím zase letos v dubnu.

Za tu dobu jsi poskytl novinářům celou řadu rozhovorů, určitě mají své oblíbené otázky nebo někdy můžeš mít pocit, že se ještě nezeptali na to, co je pro tebe důležité. Tak z obou soudků.
Ta, kterou dostávám často, ale je to naprosto pochopitelná, je, jak jsem se dostal k letecké akrobacii. Už se tomu kolikrát směji, protože každý rozhovor tím začíná. Ta, která není tak častá a na kterou rád odpovídám, jsou otázky typu, jak bych pomohl těm mladým začínajícím pilotům. Rád mluvím o tom, co je potřeba pro to, aby akrobacii mohli dělat. Nějakým způsobem se je snažím ovlivňovat a motivovat v tom, že letecká akrobacie je nádherný sport.

Také ti jednu otázku položil minulý týden Karel Vaníček ze Solární a ozonové observatoře. Zajímalo by ho, když letecký akrobat provádí lety, zda v tom normálním leteckém provozu se někdy ocitl v situaci, kdy ho meteorologické nebo atmosférické procesy přinutily k tomu, aby své akrobatické umění využil k tomu, aby nespadl.
Celé to létání nejen akrobacie je o hraně. Co se meteorologických podmínek týká, ty mohou být velice snadno a hodně zrádné. Jelikož se snažím být zodpovědný letec, létám po celém světě, tak jsem potkal různé druhy počasí. Naštěstí jsem to nikdy nenechal dojít tak daleko, že by jediná cesta byla, že bych musel dělat akrobatický manévr. Já doufám, že nikdy nebudu toto potřebovat dělat. Vždy to skončilo tím, když mě zastavilo počasí, že jsem se otočil a letěl zpátky nebo jinudy.