‚Krkavčí matka' věří, že vychovávat svobodné a zároveň zodpovědné děti jde i bez křiku

18. únor 2018 10:35
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Veronika Hurdová před besedou v jičínské knihovně Václava Čtvrtka
0:00
/
0:00

S Veronikou Hurdovou, kterou příznivci znají spíš podle názvu jejího blogu Krkavčí matka, se v zimních měsících můžete setkat na besedách po celé republice. Do Knihovny Václava Čtvrtka v Jičíně ji pozvaly maminky z Mateřského centra Kapička.

„Nepočítala jsem, že zájem bude až tak velký, ale podle věhlasu autorky jsem předpokládala, že prázdno v sále určitě nebude. Veronika mě už dřív zaujala svou autentičností. Myslím, že si na nic nehraje a je ochotná to sdílet s ostatními," řekla za pořadatele Zuzana Vavřincová, v té chvíli biletářka u vstupu do sálu.

Čtěte takéKrkavčí matka: Rozvzpomeň se na to, kým doopravdy jsi. Děti budou tvým průvodcem

„Mně je sympatické, že Veronika hned na začátku řekla, že nám nebude dávat návod, jak to máme dělat my. Že nám sice řekne, jak to má ona, ale my se můžeme nebo nemusíme inspirovat," říká v polovině besedy Anička.

„Před besedou jsem něměl žádné očekávání, ale jsem spokojený. Měl jsem předtím jen kusé informace o úmrtí Veroničina muže, o cestování a výchově dětí. Ale dnes, při osobním setkání, je to pro mě motivační," dodává Lukáš.

Veronika při jičínské autogramiádě

Veronika si navíc umí dělat legraci sama ze sebe

„Chci jen ukazovat na vlastním příkladu, že vychovávat svobodné a zároveň zodpovědné děti jde i bez křiku, ale i bez sebeobětování nebo sebezapření. Že výchova nemusí být výchova, ale stačí být dětem dobrým průvodcem, který neztrácí smysl pro humor," doplňuje Veronika Hurdová.

A co bologerku a spisovatelku nabíjí?

„Nejvíc u mě funguje bloumání po lese, ale zabírá i hra na klavír, mazlení s dětmi a četba. Moc zručná zrovna nejsem, ale odreaguji se například i vařením a pečením, to mi docela jde," svěřuje se a dodává, že po smrti manžela, kdy zůstala se třemi malými dětmi sama, se na svět začala dívat úplně jinými očima. „Řekla bych, že jsem láskyplnější, pokornější, tolerantnější, vážím si toho co mám a jsem k sobě upřímnější."

Veronika Hurdová při autogramiádě

Veronika je i přes svůj náročný životní příběh optimistka

„Všechno dobře dopadne! To je i text z písně od mé oblíbené kapely Zrní. Zpívala jsem si ji půlku cesty autem do Jičína. Všechno to dobře dopadne, všechno to dobře dopadne," prozpěvuje si dál Veronika i do rozhlasového mikrofonu v jičínské knihovně Václava Čtvrtka, aby si vzápětí se svolením diváků zula teplé boty a vedla besedu v puntíkatých teplých ponožkách.

A publikum hned v úvodu vyzývá, aby jí při dotazech tykali, že ona to bude dělat taky tak, aby byla atmosféra intimnější.

autoři: Milan Baják , VaW
Spustit audio

Související