K pláči by byl život bez cibule. Ta všestarská patří k nejzdravějším a je chráněna Evropskou komisí

Cibule je nejen zdravá, ale také krásná (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Cibule je nejen zdravá, ale také krásná (ilustrační foto)

Člověk prý nemůže vařit bez cibule. V obci Všestary nedaleko Hradce Králové oslavovali plodinu, bez které si to v kuchyni jen těžko dovedeme představit. Cibule je totiž natolik při vaření důležitá, že snad každá dobrá hospodyňka jí má doma v zásobě alespoň kilo. Ta všestarská má sladkou, štiplavou vůni a chuť, je velmi bohatá na železo, má žlutozlatou slupku a hojnost vitaminu B3. Poslechněte si reportáž Blanky Malé.

Cibule je velmi náročná na půdní i klimatické podmínky. Před bezmála padesáti lety bylo na Královehradecku založeno Zemědělské družstvo Všestary, které se věnuje pěstování nejenom pšenice, cukrovky, kukuřice a řepky, ale především cibule. Ta jejich patří právem k našim nejznámějším, ale také nejzdravějším cibulím.

Všestarská cibule byla v roce 2008 Evropskou komisí zařazena na seznam zboží s chráněným označením původu a pěstuje se nejenom ve Všestarech, ale také v dalších jedenácti obcích na Královéhradecku.

Na skladování cibule jsou ve Všestarech opravdoví experti

Po sklizni se cibule nechává, za předpokladu pěkného počasí, dosušit na poli, po té se sesbírá a je přepravena do haly, kde jsou speciální boxy, které jsou neustále provzdušňovány. Takže cibule po dobu deseti měsíců uskladňování zachovává svoji neměnnou kvalitu.

Blanka Malá a Vlasta Kejklíčková z Plotišť, která cibuli pěstuje na rodinné farmě

Obyvatelé Všestar jsou na svou cibuli náležitě hrdí a oslavy pořádají každý druhý rok.

Vlasta Kejklíčková z Plotišť je také pěstitelka cibule a posluchačům Českého rozhlasu prozradila i recept na řízky naruby, které jsou právě díky cibuli, tak chutné a šťavnaté.

A jak oloupat cibuli, abychom u ní neslzeli?

Omyjte nůž i cibuli vodou, radí Všestraští. Další rada byla, abychom cibuli loupali venku a loupat bychom měli směrem od kořene dolů.

Původ není s jistotou znám, ale předpokládá se, že pravlastí cibule je střední Asie, kde vznikla z planého druhu Allium oschaninii. Cibule byla známa již v dávnověku. O jejím užití se dozvídáme např. z hliněných tabulek Sumerů, zmiňuje se o ní Bible, staroegyptské papyry i učené knihy starověké Indie a Číny, a to hlavně v souvislosti s léčebnými účinky.

Cibule je nejen zdravá, ale také krásná (ilustrační foto)

Byla kdysi kromě soli jedním z prvních koření lidových vrstev. Římští zemědělci cibuli nazývali „unio", což se mohlo přeložit nejen jako „cibule", ale také jako „velká perla".

Cibule obecná se pěstuje v mnoha různých odrůdách, lišících se tvarem i barvou. Pěstuje se ze semen nebo, aby vyrostla velká, ze sazeničky. Sazečky jsou malé cibulky vypěstované ze semen během léta, které se na podzim sklízejí, přes zimu se uchovávají při teplotě kolem 23 °C a na jaře opět sázejí. Tímto teplým skladováním rostlinu oklameme, takže nevykvete a cibule vyroste do velkých rozměrů.

Rozpůlenou cibuli můžeme uchovat v lednici i několik dní, pokud ji potřeme máslem nebo olejem a zabalíme do alobalu.