K dopravní bezpečnosti žab a k naplnění jejich jarní touhy přispívají i ochránci na Jičínsku

27. březen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Přírodovědkyně Petra Zíková při přenosu žab
0:00
/
0:00

Předjarní a jarní měsíce jsou pro obojživelníky obdobím touhy po rozmnožování. Aby jejich migrace za vodou předčasně neskončila pod koly aut, tomu napomáhají ochránci přírody. Jak, to napoví reportáž Vlaďky Wildové, která se s Petrou Zíkovou z Regionálního muzea v Jičíně sešla u zábran na hranici jičínského okresu.

Obojživelníci „čekají“ na své zachránce v kbelících zapuštěných do země před zábranami, v nádobách je často studená vodní lázeň, z níž je třeba žáby a čolky vysvobodit holýma rukama. Prší, na nechráněných úsecích mezi polem a rybníkem pořádně fučí, holínky se obalují bahnem.


Ropuch táhne nejvíce. Hlavním cílem je najít partnera a spářit se. Nemají to úplně lehké, u ropuchy obecné je poměr samců k samicím asi tři ku jedné. Petra Zíková z Regionálního muzea v Jičíně

Mezitím ještě přírodovědkyně Petra Zíková vyspravuje zábrany, se kterými si pohrál vítr, kelímkem vybírá vodu z kbelíků a v další nádobě přenáší žáby a čolky přes silnici do bezpečí k rybníku. Mezi nimi se dvakrát mihne i malé tělíčko kuňky. Ta při přenosu udělá jakýsi bezpečnostní most, vyklene bříško vzhůru a ukáže barvy, které naznačují, že nepřítel narazil na jedovatého obojživelníka. Tyto drobné žabičky žijí např. v lese v loužích nebo ve vlhkých vyjetých kolejích.

Čtěte také

„Tomu, jak se v dlani prohnula, se říká kunčí reflex: ona nás tak straší svými barvami, hlavně oranžovou, která varuje: pozor, jsem jedovatá, nechte mě na pokoji. Její mimikry fungují, i když už mám svědectví, že psovi, který ji pozřel, se nic nestalo. Jen ho zřejmě brněl jazyk a nebylo mu „volno“. To si napříště bude dobře pamatovat,“ dodává přírodovědkyně a upozorňuje, že kuňka je chráněná Evropskou unií.

Větrné a deštivé počasí není nic pro romantické duše a zimomřivce

„Říkám z legrace, že žáby míří k vodě za sexuálními orgiemi, kdy jejich hlavním cílem je najít partnera a spářit se. Nemají to úplně lehké, podotýkám, že u ropuchy obecné je poměr samců asi tři ku jedné. Samice si tedy mohou vybírat, ale na druhou stranu, samci jdou první, tady, jak vidíte, máme hlavně samičky, které jsou větší. Samci si své partnerky někdy „obsazují“ už cestou. A tak nejen že samice musí absolvovat až osmikilometrovou cestu k vodě, ale navíc ještě se samcem na zádech. A ještě kdyby jen s jedním. Ale protože je samic málo, tak si jednu obsadí třeba tři, čtyři samci a ona se, chudák, táhne celou cestu s takovým nákladem. Dokonce může dojít i k tomu, že samci ve velkém množství zatlačí samičku pod vodu a utopí ji,“ přibližuje Petra Zíková jednu ze situací z žabího světa.

Žáby a čolek se bezpečně dostanou k místu rozmnožování

Ochránci přírody se dohadují o tom, zda žáby odnášet až do rybníka nebo ne

Podle Petry by měli ochránci žáby spíš přenášet jen kousek za silnici, aby si cestu pro příští roky zapamatovaly: „Není přirozené, abychom je z kbelíku vysypaly přímo do hluboké vody. Měly by si tam v klidu dojít samy. Stačí je vysvobodit někde poblíž a pak už to nechat na nich.“

A připomíná, že letošní migrace žab ještě neskončila: „Teď je pro jejich roztoužené cesty nejpříhodnější doba. Deštivé a už trochu teplejší počasí je totiž pro obojživelníky ideální."

autor: VaW
Spustit audio