Iva Kufr sbalila kufr a odjela na kurz tradiční čínské medicíny na univerzitě v Šanghaji
Iva Kufr Vlášková miluje Čínu a je také lektorkou komplexního čínského cvičení. V Hradci Králové založila před pár lety školu tradiční taoistické výchovy a čínského cvičení. Má ráda lidskou přirozenost a radost hledá v každém dni života. Když vás chce tělo zastavit, pošle vám nemoc, říká.
Vy jste se z Číny vrátila nedávno zpátky. Tak vítejte doma, chce se mi říct.
Děkuji. Vrátila jsem se minulý víkend. A bylo to trochu komplikovanější, protože mě ten časový posun vyčerpal. Časový posun je tam 7 hodin. Když jsem se vracela zpátky, tak mi těch 7 hodin chybělo. To už se těžko dohání.
Co pro vás vlastně ten pohyb a cvičení v životě znamená?
Začalo to tancem, začalo to díky paní profesorce Lile Motýlové, která mě učila. A postupem času, trochu jsem se odklonila a pak jsem se v roce 1999 k pohybu vrátila. Našla jsem tai-či, začala jsem jej cvičit a postupně jsem hledala to, co v tom pohybu cítím, to, co hledám. A čím dál víc mě to vedlo k tomu, jaké to má zdravotní účinky. Jednak mi to cvičení pomohlo zdravotně. Tak jsem si řekla, jakým způsobem to může pomoci jiným lidem. Proto vznikla škola a proto také teď ta moje cesta do Číny.
Pokolikáté už jste tam byla?
Teď jsem tam byla popáté.
Byly to tři týdny intenzivního kurzu?
Bylo to intenzivní. Poprvé jsem nejela do sportovní školy, ale jela jsem na univerzitu tradiční čínské medicíny do Šanghaje.
Ta tradiční čínská medicína se tam učí úplně stejně jako tady u nás ta západní medicína. To znamená na univerzitě.
Ano, je to tak. Ono je to ještě trošku v rámci historie Číny složitější, protože mezi lety 1956 až 1977, kdy byla kulturní revoluce, tak byly tyhle věci trošku potlačeny. A potom v 80. letech, v 90. letech je velká obnova. A teď je veliký boom. Návrat k těm tradicím.
Jaký je rozdíl mezi tou tradiční čínskou medicínou a tou klasickou západní medicínou?
Západní medicína většinou vyléčí co má, co je potřeba. Ale nehledá příčinu. Prostě dostanete pilulku, ono se to zaléčí, ale v těle se nehledá, proč ta nemoc vznikla. U tradiční čínské medicíny, a nekoukejme na to, že to je něco starého, hledáte příčinu. Aby když už máte nemocný žlučník, tak ne že si ho jen necháte vyříznout, ale ten problém v těle zůstane dál. Hledáte, proč ten žlučník onemocněl. A hledáte cestu, jak žít zdravý a spokojený život.
Já si pod čínskou medicínou představím takové ty baňky a jehličky.
Ano, to tam patří. To jsou metody, akupunktura, to jsou jehličky, baňkování, moxování, když se zahřívají body díky doutníkům z pelyňku. Ale patří tam právě i to cvičení. To je jedna z rovin a málo se o tom ví. Protože většinou se říká, tradiční čínská medicína, akupunktura, akupresura, baňkování, ale to cvičení je podstatné také. Je to jedna z rovin, protože násobí účinky všeho toho ostatního. A je to jediný prvek v tradiční čínské medicíně, kdy my sami sobě dáváme energii a uzdravujeme se.
Takže my se sami aktivně snažíme o to uzdravení.
Ano, přesně tak. A nečekáme jen s nataženou rukou. Nečekáme na doktora.
Vy jste nám přinesla ukázat takovou krásnou věc. Jak to se jmenuje?
Hulu se to jmenuje. To byla dřív tykev, kterou ti čínští lékaři nosili někde u pasu a měli v tom buď semena, léky, směsi čajů. Ale také tam nosili alkohol, víno. Ale hlavně to byl poznávací znak pro to, že pokud šli po ulici, tak je lidé poznali. A věděli, tady toho člověka se můžeme zeptat, ten nám může poradit nebo pomoci.
Tak co vám tam za ty tři týdny naučili v Šanghaji?
Pro mě to bylo zvláštní tím, že jsem byla poprvé ve velkoměstě. Takže jsem část života trávila na univerzitě a část touláním ať už po Šanghaji nebo v okolí. A ve škole to bylo tak, že jsme se dotkli všech těch hladin nebo všech těch metod tradiční čínské medicíny. Což je akupunktura, akupresura, bavili jsme se o podstatě, bavili jsme se o filozofii, zažili jsme cvičení. A mimo to, ta naše třída byla složená z 16 lidí ze 12 národů světa.
Taková jazyková a kulturní pestrost.
Hlavně kulturní pestrost. A bohatá angličtina. Protože to byla angličtina chilská, angličtina z Malty, z Izraele, z Ameriky, z Francie. Bylo to zajímavé a bylo to hezké v tom, že všichni ti lidé se tam sešli s jedním záměrem. Poznat víc a objevit v sobě a i v tom učení tradiční čínské medicíny něco dalšího, další kroky.
Možná bychom mohli ještě připomenout, proč máte kufr v tom svém jménu. Protože to každého hned napadne, Iva Kufr Vlášková.
Protože jsem se rozhodla o nový projekt ve svém životě. A vzala jsem si muže jménem Milan Kufr.
Co jste si tedy zabalila do kufru vy do Šanghaje? Co jste potřebovala na ty 3 týdny?
Já jsem hlavně potřebovala otevřenou duši, otevřené srdce, vnímavé oči. Určitě fotoaparát, protože jsem hodně fotila. Už proto, že jsem přislíbila, že udělám autentickou přednášku, která bude ve čtvrtek 16. listopadu v Městské knihovně v Hradci Králové. A je pravdou, že až když zpracovávám ty fotky, tak si spoustu věcí uvědomuji.
Připomínáte a uvědomíte.
Ano. Že jsem měla možnost v tom krátkém období těch 3 týdnů nebo 24 dnů vidět jak velkoměsto a mrakodrapy a stát na vrcholku druhého největšího mrakodrapu na světě a zároveň jsem se mohla podívat do starobylého vodního města, které je starší než Benátky a kde jezdí gondoly a vidíte tam domorodce. Protože ti lidé tam žijí život podobný životu mé babičky nebo prababičky.
Vy jste se tam prý pohybovala na kole.
Ano, Šanghaj je veliká. 20 milionů obyvatel, jsou to dvě České republiky. Je to vlastně stát, velice bohatý stát. Celá Šanghaj je rozdělená na takové segmenty. A mě po škole zajímalo třeba se podívat do nějakého chrámu. A jediná možnost, jak to udělat, byla jít pěšky, autobusem, metrem a nejrychlejší to bylo na kole. Takže s čínskými průvodci jsme absolvovali na kole 14 kilometrů jízdy Šanghají, k chrámu. A je úžasné, že to jsou sdílená kola. Na ulici si je půjčíte. Přes mobil si načtete QR kód a jedete, pak zacvaknete a je to hotové. Nic víc není třeba.
Nemusíte mít starost, že vám ho někdo ukradne.
Ne. A když vám to kolo nesedí, tak ho vrátíte a vezmete si jiné. A žádného člověka k tomu nepotřebujete.
Vy jste také říkala, že Šanghaj je hodně moderní město, všude QR kódy.
Ano. Pro posluchače to bude možná překvapivé, tam se běžné peníze vůbec nepoužívají. Všechno, co se platí, se platí přes telefony, přes QR kódy. Zboží má své QR kódy, jdete do restaurace, načtete si jídelní lístek v QR kódech a přinesou vám jídlo. Opravdu, v tomhle tom, jsem byla překvapená. A někdy i zaskočená.
Co to jídlo? Teď jste dokonce ochutnala i něco nového.
Ochutnala jsem, když jsem byla ve starobylém vodním městečku. Tam jsem dostala vodní ořechy, dalo by se říct. Jsou to kořeny vodní rostliny, které se uvaří a potom se jedí. Je to něco jako kaštany. A když jsem se o tom bavila se svými čínskými průvodci, tak mi říkali, jé, to my jsme ještě nikdy nejedli, my jsme se k tomu nedostali. Takže jsem Číňanům říkala, jak to chutná.
A když se vás zeptám na úplně největší emoční zážitek z těch tří týdnů v Šanghaji?
Těch zážitků bylo hodně. Jednak jsme putovali po těch nemocnicích a viděli jsme spoustu zajímavých měst a míst. Promítli nám na videu operaci srdce, kde anestezie byla pomocí akupunktury, pro pacientku, která nemohla mít léky. Tak to vás zasáhne, takové věci se vás dotknou.
Ing. Iva Kufr: Život v radosti, radost v životě
Z toho vyplývá, že tam je ta tradiční čínská medicína vlastně na stejné úrovni jako ta západní.
Ano. Tam to funguje tak, že v nemocnicích je vždy oddělení tradiční čínské medicíny, kde se předepisují léky a podobně. A potom jsou tam standardní oddělení, jako známe my. A pacienti třeba s akutními věcmi jdou na pohotovost, ošetří je a potom se dostanou na tohle oddělení, pokud je to třeba.
A ten největší zážitek na závěr? Jeden.
Jeden největší zážitek. Když jsem byla na mrakodrapu a dostala jsem se tam při západu slunce. Slunce zapadalo a pode mnou bylo šedivé město. A během půl hodiny, jak potemnělo, tak se začaly rozsvěcet domy a Šanghaj se proměnila v New Yorku východu, New York Asie. Zářící, neobyčejně krásné město. Vidíte proměny těch domů a jsou to dvě odlišná města.
Kdo by chtěl vědět a slyšet víc, tak ve čtvrtek 16. listopadu přednáška o Šanghaji v Městské knihovně v Hradci Králové ve Wonkově ulici od 17 hodin.
A pokud by si chtěl někdo zacvičit, stačí dát na internet Iva Kufr a vyběhne vám kontakt. Volejte, pište, sdělím, řeknu a budu se těšit.
Nezbývá než popřát, ať z toho kufru vašich aktuálních a čerstvých zážitků, paní Ivo, čerpáte co nejdéle.
Související
-
Když vás chce tělo zastavit, pošle vám nemoc. Iva Kufr má...
Miluje lidskou přirozenost a radost hledá v každém dni života. Koučování je upřesňování naší schopnosti vnímat realitu a mít nad sebou větší kontrolu. Kontrolovat m...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
