Je to jen pár dnů, kdy v Bioparku Štít na Královéhradecku utekl lev a dva tygři. Šelmy se o pár hodin později podařilo uspat, nikomu se naštěstí nic nestalo. Nyní tento případ útěku zvířat řeší kriminální policie. Za zločin obecného ohrožení je trestní sazba od 3 do 8 let. Právě tato událost otevřela otázku, jak jsou podobná zařízení na útěk zvířat připravena. Žádný zákon přitom přesné podmínky neupravuje.
Je technicky nemožné, aby utekli sami - možná jim někdo pomohl. To říká majitel Bioparku ve Štítu u Chlumce nad Cidlinou, ve kterém utekli dva tygři a jeden lev. Po odchycení šelem případ šetří policie.
S útěky zvířat z klecí, voliér nebo ohrad mají zkušenosti drobní chovatelé, provozovatelé farem, zookoutků i klasických zoologických zahrad.
„Asi největší útěk zvířat, který jsme tady měli, nebyl zapříčiněn lidským faktorem, ale poškozením oplocení safari. Velká voda ze svahu smetla část hrazení,"
Popsal asi nejzávažnější událost poslední doby spojenou s útěkem zvěře ze Safari Parku Dvůr Králové zástupce ředitele Jaroslav Hyjánek. Šlo o antilopy vodušky, které se rozutekly po okolí. Po pár dnech se samy vrátily do Safari.
Pracovníci zoologických zahrad jsou na podobné situace proškoleni, měli by tak v případě problémů reagovat rychle a efektivně. Samotným útěkům zvířat se prý dá zabránit jen těžko, za problémy prý nejčastěji může lidský faktor.
„Lidský faktor se nedá ovlivnit. Vždy je nejhorší, když dochází k rutině. Zaměstnanec pracuje jako ošetřovatel u zvířat 20 let a prostě jednoho dne se může stát, že při té rutině přehlídne nějakou záležitost a stane se to."
A stává se to i soukromým provozovatelům farem, zookoutků a dalších podobných zařízením. Třeba z farmy Wenet na okraji Broumova utekli před časem daňci a jeden z nich následně způsobil dopravní nehodu.
„To bylo zavinění třetí osobou. Někdo nám tady přestřihl oplocení," říká Martin Weber, spolumajitel farmy Wenet.
Zhruba čtyřhektarový areál je obehnaný dva metry vysokým plotem. Zatímco na velbloudy, lamy nebo osly si návštěvník může uvnitř areálu bez problémů sáhnout, nebezpečnější zvířata, jako dikobraz nebo párek nosálů, jsou v železobetonových voliérách. O chovu šelem na farmě nikdy neuvažovali.
„Vždycky jsme se snažili mít zvířata, u kterých jsme si mysleli, že jsme schopni je udržet při chovu na našem pozemku. A zajistit takové podmínky, aby nedošlo k úniku zvířat."
Podobné je to také na farmě Dubno u České Skalice. Tam žijí stovky zvířat. Pro lišky se právě připravuje venkovní výběh, pštrosí rodinka, stejně jako kozy a ovce, jsou za ploty z pletiva.
„Co se špatně chytá, je především pštros. Naopak když uteče koza, tak se drží okolo domu. Pokud teď otevřu vrata a všechny pustím ven, tak vím, že mi nikdy neutečou," vysvětluje majitel farmy Zdeněk Hovádek. A to prý platí i pro krávy a osly, ti se volně pohybují v neoploceném prostoru kolem farmy.
Způsob zabezpečení chovu zvířat v zajetí neupravuje žádný speciální zákon. Existují jen doporučení a jejich dodržování kontroluje Státní veterinární správa. Ta společně s Ministerstvy zemědělství a životního prostředí připravuje změnu legislativy. Výsledkem by měla být nová vyhláška s přesnějšími kritérii pro jednotlivé chovy.
Krajská veterinární správa v Hradci Králové řeší závažný případ týrání zvířat ve Rtyni v Podkrkonoší. Podrobnosti zjišťovala reportérka Lucie Peterková.
