Bubny zvednou děti od počítačů a naučí je navzájem komunikovat. Každý má v kolektivu své místo
Český bubeník Tokhi vám představí projekt Bubny do škol, jenž vytvořil právě pro žáky základních škol, aby se zábavnou formou učili soustředění, spolupráci, týmovosti, vzájemné komunikaci a kreativitě. Projekt si klade za cíl zvednout děti od počítačů a posilovat jejich vzájemnou komunikaci.
Tokhi působí v řadě hudebních projektů jako perkusionista či hráč na bicí nástroje. Kromě čistě hudebních aktivit je Drum Circle Facilitator - pořádá workshopy pro firmy, pro školy i na festivalech. Založil bubenický orchestr Groove Army fungující na principech slavných světových samba kapel z brazilského Rio de Janeira.
Možná si říkáte, co to chrastí. To se zastavil u nás ve studiu známý bubeník a perkusista, velice sympatický člověk - Tokhi. Možná si ho mnozí pamatujete i z televizní show a soutěže Česko Slovensko má talent?
Ano, je to tak.
Budeme otvírat bubenickou akademii, aby k nám mohli chodit všichni. Chceme mít fenomenální největší kapelu na světě.
Tokhi, perkusista a hráč na bicí nástroje
Tam jsi byl s celou bubenickou skupinou, která se jmenuje Groove Army. Je to tedy pořádná rytmická smršť. Zažil jsem vás asi před dvěma lety v Trutnově na soutěži Česko zpívá a bylo to úžasné. Strhli jste celé publikum.
Tam nás bylo hodně, to bylo skvělé.
Dnes jedeš do Rychnova nad Kněžnou za dětmi do základní školy. Tak trošku vysvětlíme, co to je za show?
Ano, jezdíme za dětmi do základních škol, zbytek kluků je tedy dnes v Rychnově. Mě tady u vás ve studiu vysadili a doufám, že mě také vyzvednou.
Jak jsi se dostal k bubnování, k rytmice, k perkusím. Ty jsi z Teplic, můžeme říct.
Ano, jsi úplný zpravodaj. Vyrůstal jsem v hudební rodině. Táta byl muzikant, hrál ve filharmonii a máma měla také blízko hudbě. A tak nějak automaticky se to seběhlo. Chodil jsem na základku rozšířenou hudebkou a už na škole jsem měl kapelu. A tak nějak se to se mnou už vleče.
Potom jsi se dostal do Prahy a vystudoval jsi?
Já jsem dělal úplně jinou školu, hotelnictví a turismus. Bavily mne jazyky, to mne baví stále. A psaní. Jak jsem skončil školu, tak jsem se prostě odstěhoval do Prahy.
Ty jsi tedy perkusista. Máš tady s sebou tamburínu. Ale ještě něco jiného.
Já tady mám rainstick, česky dešťová hůl. To je trubka ze zvláštní slitiny. Důležité je, že má díru. A dělá nádherný zvuk. Perkuse jsou všechny vlastně bicí nástroje, dalo by se říct. Až potom se to začalo dělit. A třeba v Americe doteď, když se řekne percusions, tak se myslí všechno ostatní, než jsou bicí. Já jsem poslouchal úplně jako jinou muziku než asi celé Teplice. Tam lidé ujížděli na Kabátech, mě zajímal Santana, Bob Marley a Manu Chao a tyhle věci. Říkal jsem si, co to je za zvuky, co to je. A tak vždycky, když se někdo zeptal, co to jsou perkuse, tak se snažím vysvětlit, že to je všechno, co slyší například v Santanovi nebo v Shakiře. A nejsou to bubny, které znají.
Věci, které dotvářejí a domalovávají muziku.
Ano, přesně tak.
Slyšel jsem, že tvá velká inspirace je Brazílie s těmi slavnými karnevaly, Rio de Janeiro.
Groove Army stojí v podstatě na modelech karnevalových orchestrů z Ria. Teď jsou ony sambové školy po celém světě, ale tam to samozřejmě vzniklo.
Stanislav Vít tvrdí, že hraní na africké bubny je relaxace!
Stanislav Vít - vynikající bubeník a perkusista. Kromě toho, že vyučuje bicí a perkuse na náchodské ZUŠ spolupracuje s řadou zvučných muzikantských osobností doslova z celého světa.
Kolik vás je v kapele?
Momentálně už 17, rozrůstáme se. Ještě budeme otvírat akademii, aby k nám mohli chodit normálně všichni lidi. Chceme mít úplně fenomenální největší kapelu na světě.
Teď si představte 17 bubeníků na jednom pódiu, když všichni naráz spustí.
Málokam se vejdeme.
Jak dlouho se to dá v kuse poslouchat?
Nám normálně lidé říkají, když jsme hráli bubny jako Groove Army, že by si koupili desku. A já říkám, vy byste to doma poslouchali, aniž byste na to koukali? Zdá se vám to zábavné? Ano, říkají, muzika do auta a do fitcentra. Říkám, tak super, ale já bych to osobně nevydržel úplně dlouho. Překvapilo mě to. Kvůli tomu jsme v podstatě potom přišli s projektem Royal Squad, který má opravdu skladby, aby to lidi bavilo jako koncept, jako celek.
Je to obrovská energie, 17 bubeníků na jevišti, když se do toho pustíte. Vznikla tedy deska Royal Squad, což je koncertní projekt. Kdo vymýšlí tu muziku? Protože asi noty jako takové, pro vaše uskupení, nejsou vůbec napsané? Nebo jsou?
Vlastně ano. Normálně jsou notové záznamy pro bubny. Ne tedy, že bychom je používali, ale deska vznikla tak, že jsme vybrali tracky, které jsem nějakým způsobem poskládal nebo vymyslel, zaranžoval pro onu bubenickou kapelu a to s kamarádem Aidim, který je moc šikovný muzikant. On to poslouchal a já jsem mu říkal, kde by bylo dobré něco jiného. Ale nechal jsem na něm onu tvůrčí práci, ten kreativní proces melodických linek. On vlastně zaranžoval vše okolo. Syntezátory, kytary a dohromady vzniklo tohle.
Vaše muzika také tak trošku funguje jako terapie. Proto jezdíte i do škol, do domovů seniorů. Na jaké akce si vás lidé nejčastěji objednávají?
Mám pocit, že úplně na všechny. My už máme takový dosah, že se to hodí fakt všude. Nejde jen o kapelu, jde o workshopy, o kterých jsi mluvil. To už to není jen pro děti, už to jde samozřejmě do korporátních firem. Když mluvím s těmi lidmi jinak než s dětmi. I když, s manažery, těžko říct, někdy ano.
To bychom asi měli vysvětlit, jak přesně probíhá takový workshop. Kdy například 300 lidem v sále rozdáte barevné trubky, boomakers. Každá má jiný tón. A ty je potom diriguješ.
Když oni pochopí, že dohromady zahrají tu melodii, tak jsme vyhráli. Každý má jiný tón, tak se učí hrát na základě toho, co já zvednu. A potom to vlastně funguje jako veliké piano. A na konci mají lidé radost, že to funguje.
Když všichni najednou zahrají akord, tak je úžasné, jak krásně to zazní. A vy do toho potom začnete bubnovat. Je to famózní.
Fantasticky jsme to vymysleli, že jo.
Kdo to vymyslel? Ty?
Já jsem to poskládal z toho, co jsem ve světě zažil a odkoukal. Já jsem nikdy neviděl stejný koncept, jako máme my. Techniku boomakers a stylu společného hraní jsem se naučil od Arthura Hulle, to je Američan, který vymyslel moderní metodu Drum Circle nebo komunitního bubnování, to je takový guru, mistr, zakladatel. Ale ten samozřejmě nemá Groove Army. Takže to nějak postupně vzniklo. Začali jsme jezdit dohromady na akce a postupně to zapadalo a dával jsem to dohromady. Teď je velmi oblíbená varianta, že hraje Groove Army a zároveň se přejde do workshopu, který odehrají ti lidé.
Bubny používáme i jako prevenci proti šikaně. Vysvětlujeme dětem, že dohromady to má sílu. Učí se poslouchat a reagovat.
Tokhi, perkusista a hráč na bicí nástroje
Jaký to má praktický dopad třeba na školáky, dítka školou povinná? Ale i na dospěláky, klidně na manažery, seniory?
Ty metody se liší. Nenastoupíš s úplně stejnou metodou na všechny tyto cílové skupiny. Pro děti je to skvělé v tom, že ony si fakt uvědomí, že jsou součástí celku, že to dohromady funguje. Takže to používáme také jako metodu mimoškolního vzdělávání a prevenci proti šikaně. A vysvětlujeme dětem, že dohromady to má sílu. Učí se poslouchat a opakují, co hraji já, učí se reagovat na signály nebo na různé podněty. A hodně je to baví.
Každý může zjistit, že v kolektivu má své místo a je nepostradatelný.
Přesně tak. Je velmi zajímavé sledovat třeba na firemních akcích, kde je okruh lidí, a najednou z toho kruhu vystoupí někdo v úplně jaké jiné pozici než má ve firmě. A uvědomí si, že toto mu jde. Nebo zjistí, že je v tom lepší než ostatní a cítí se úplně jinak než v běžném pracovním nasazení.
Čtěte takéVíce o projektu Bubny do škol
Hezky se o tom povídá, ale mnohem lepší je to jistě zažít na vlastní kůži. Chystáte se s Groove Army vystupovat teď někde ve východních Čechách, v Královéhradeckém kraji?
V létě jsou festivaly. Já úplně teď z hlavy ty termíny nevím. Snažím se orientovat a hlídat akce, co probíhají. Najdete nás na sociálních sítích, na Facebooku Groove Army nebo Instagramu nebo na Tokhiho Instagramu a Facebooku. Tam jsou všechny informace.
A tvé další plány? Třeba i soukromé, prozradíš něco?
Já mám mnoho plánů. Teď píši nějakým lidem i texty, které musím dodělat. K tomu ještě doděláváme nové stránky a budeme spouštět akademii a skupinové songy, vlastně terapii zvukem. Dělám toho hodně.
Je toho hodně, tak ať se ti ve všem daří.
Moc děkuji. A děkuji za pozvání.
Související
-
Jak se bránit šikaně? Poradí vám Mgr. Miroslav Bubeník z...
Radioporadna - Mgr. Miroslav Bubeník, psycholog a psychoterapeut, vedoucí psychoterapeutického týmu NOMIA Hradec Králové - dětské krizové centrum - poradna pro obět...
-
Jak zajistit bezpečnost našich dětí? Bezpečně do školy a ze školy. Ale dnes také na internetu!
Vrchní komisař Policie ČR kpt. PhDr. Ondřej Moravčík v naší radioporadně na téma: bezpečně nejen ze školy a do školy. Jak zajistit bezpečnost našich dětí?
-
Nikdy není pozdě si začít hrát, tvrdí herec a muzikant Jiří Vyšohlíd
Historie královéhradeckého DIvadla Drak.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
