Bez dobrých lékařů to nejde, vše ostatní si můžete koupit, říká ředitel hradecké fakultní nemocnice

Když šéfoval IKEMu, stal se manažerem roku za rok 2016. Získal hned tři ocenění, zvítězil v odvětví zdravotnictví, získal cenu i za inovace pro udržitelný rozvoj a v celkových výsledcích byl v top desítce manažerů České republiky.

Aleš Herman se narodil ve Vítkově, vyrůstal v Odrách a v 5. třídě se spolu s rodiči přestěhovali do Hradce Králové. Vystudoval lékařskou fakultu v Hradci Králové a pak pracoval ve fakultní nemocnici jako kardiolog na 1. interní klinice. Založil a vedl soukromé centrum intervenční kardiologie v Pardubicích a 7 let pak vedl Institut klinické a experimentální medicíny v Praze. Rok a půl je teď v čele hradecké fakultní nemocnice.

Ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové Aleš Herman|foto:Martin Veselý, MFDNES + LN / Profimedia

Ve fakultní nemocnici jste začínal a teď ji vedete. Jak se vám procházelo branou tehdy a jak se vám prochází dneska? Rozhlížíte se kolem sebe jinak?

Rozhodně. Já jsem pracoval jako sanitář v nemocnici. Potom jsem z důvodů rodinných komplikací nemohl studovat, takže jsem dělal tzv. nultý ročník, což jsem byl zase sanitář. Potom se mi povedlo dostat na vysokou školu, to jsem byl nadšen. Hodně jsem se těšil, že budu moct medicínu studovat, bavilo mě to. Už jako sanitář jsem se spoustu naučil a chtěl jsem to dělat.

Možná pro posluchače je zajímavé, že v dubnu roku 1986, kdy jsem promoval, jsem dělal sanitáře a v červnu jsem na stejnou kliniku nastoupil jako mladý lékař. Od 3. ročníku jsem dělal pomocnou vědeckou sílu na kardiologii, takže jsem chtěl dělat kardiologii. Když jsem měl to štěstí, že jsem tam mohl nastoupit, tak jsem tou branou procházel nadšený.

Je úžasné, když člověka práce baví.

Za rok a půl, co jste ve funkci ředitele, jste v nemocnici inicioval řadu změn. Je nějaká, ze které máte osobně radost?

Vzhledem k tomu, že v nemocnici jsem znám a ví se o mně, že chodím stále mezi lidi, takže mým pravidlem je, že chodím na hlášení klinik, což se teď na konci roku zhoršilo, protože jsem řešil otázky těch lékařů.

V IKEMu jsem to stihl oběhnout za týden, tady to stihnu oběhnout za tři až čtyři týdny, protože těch klinik je strašně moc. Na druhou stranu mě to hodně baví, protože hradecká nemocnice má všechno a starý muž má všechny obory. Chodím mezi ty lidi a mám pocit, že mě vnímají pozitivně.

Ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové Aleš Herman|foto:Honza Ptáček, Český rozhlas

Proběhl výzkum, ze kterého vyšlo, že vaši pacienti odcházejí z nemocnice velmi spokojení. To je asi ta nejpodstatnější věc.

V loňském roce jsme vyšli na prvním místě mezi fakultními nemocnicemi, co se týká spokojenosti pacientů, třetí místo jsme měli, tuším, u hospitalizovaných pacientů. Já to velmi sleduji a jednou ze změn, když jsem přišel, že jsem si zřídil oddělení vnitřního auditu podřízeného jenom mně.

Ono se zdá, že si na nás lidi hodně stěžují, ale zatím je počet pochval a pozitivních ohlasů jednou tolik větší než počet stížností. Ten počet stížností vychází zhruba kolem 100 až 150 stížností na naší nemocnici ročně, což se zdá hodně, ale když to poměříte počtem 750 tisíc pacientů, tak to je nepatrná promile. Musím říct, že některé stížnosti jsou oprávněné a vedou nás k nápravě.

Kdybyste měl tu moc a vybral nějaké téma, u kterého byste mávnutím kouzelného proutku dokázal ten problém vyřešit, do čeho byste se pustil?

Asi bych se pustil do zlepšení výuky a generování většího počtu lékařů, které bude naše země jednoznačně potřebovat. Jsme velmi talentovaná země a Češi jsou schopni být nejlepší, když chtějí. Chtěl bych, abychom měli spoustu nejlepších lékařů, do toho bych se opřel v první řadě, protože bez těch lidí to nikdy nepůjde. Všechno ostatní si můžete koupit.

Ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové Aleš Herman|foto:David Taneček, ČTK

Poslední otázka od umělé inteligence: Jaké jsou podle vás, pane doktore, výzvy, kterým budete čelit v příštích pěti letech?

Byl bych rád, abych nečelil výzvě zhoršení zdraví svého a své rodiny. Té výzvě bych nerad čelil. Dá-li Bůh a zachová zdraví mé a mé rodiny, tak mi všechno ostatní přijde bezpředmětné a se vším ostatním si už dokážu poradit. Co čekám za výzvu? Za pět let bych měl patrně zvážit, jestli nemám skončit, protože je dobré vědět, kdy se má odejít z funkce a kdy má člověk zanechat mladším následovníkům pokračování, taky budu ve věku, kdy bych si zbytek života chtěl užít někde v sadu a u plastikových modelů, než se rozčilovat v ředitelské pracovně. Těch pět let stojí přede mnou, že bych měl ty projekty, o kterých jsem hovořil, dodělat, nebo se oddělat. Mělo by za mnou být něco vidět. Když to tak dopadne, tak by mělo nastat odcházení.

Proč nemá rád ve vedení moc lidí? V čem je výhoda fakultní nemocnice? Co plánují stavět nebo přestavovat, do čeho chtějí investovat? Je pravda, že se stíhá věnovat a uklidňuje se při modelářství?