Zpráva, která kryla zločin

23. červen 2024

Největší audioportál na českém internetu

Letecký pohled na Terezín, místo židovského ghetta | Foto: Archiv Eduarda Stehlíka

Zpráva, která kryla zločin

Před 80 lety, 23. června 1944, navštívila terezínské ghetto delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže.

Návštěvu tříčlenné komise, kterou vedl zástupce Mezinárodního výboru Červeného kříže v Berlíně švýcarský lékař Maurice Rossel, povolil sám říšský vůdce SS Heinrich Himmler. Cíl byl jediný: zastřít zločiny páchané na Židech. Aby iluze byla dokonalá, tzv. „okrašlovací akce“ přeměnila před příjezdem delegátů části Terezína v poklidné město. Na místě, kde ve strachu z deportací na Východ, uprostřed přelidnění, hladu, nemocí a strašných hygienických podmínek přežívaly a umíraly desetitisíce Židů, především českých, vyrostla pro hosty z příkazu nacistů lživá kulisa.

Podél pečlivě připravené trasy prohlídky za německého doprovodu zmizely ploty a závory, třípatrové kavalce v přízemí domů byly nahrazeny jednoduchými, ubikace určené pro návštěvu komise dostaly světlý nábytek. Na hlavním náměstí byl postaven hudební pavilon, kolem se objevily záhony květin, pískem sypané cestičky a lavičky. Komise prošla kolem fotbalového hřiště, kde právě padl gól, viděla obchody, neminula ani banku a společenský dům s divadelním sálem a knihovnami. Idylu lázeňského města doplňoval pavilón pro děti s bazénkem a hřištěm.

Ve filmovém dokumentu francouzského režiséra Clauda Lanzmanna z roku 1997 Rossel ve svém přepychovém švýcarském bytě bez uzardění sdělil, že návštěva byla „zcela zjevně zaranžovaná prohlídka“, a postěžoval si, že nikdo, jak řekl, z „izraelitských herců“, mu neřekl, že „je to fraška“. Ze strachu v očích Němci vybraných vězňů a jejich ztrápených tváří lékař Rossel číst nechtěl a ke splnění úkolu si postačil s tím, co pro něj německé velení tábora připravilo.

A tak ve své urychleně zpracované zprávě, kterou vzápětí obdrželi i nacisté, psal o svém úžasu z města, „které žije téměř normálním životem“. Jak také uvedl, v Terezíně „nechybí popravdě žádný druh zboží“, „obyvatelstvo netrpí podvýživou“, „nábytku je v dostatečném množství“, „vlněné přikrývky jsou vynikající“ a v civilních domech „je dostatek záclon, koberců a tapet“. Co však nacisté nejvíce ocenili: Rossel dosvědčil, že Terezín je „konečným táborem“, odkud, jak doslova uvedl, „není nikdo, kdo sem jednou přišel, poslán jinam“.

Ve skutečnosti necelý týden před jeho příjezdem bylo z Terezína do vyhlazovacího tábora Osvětim posláno více než 7500 vězňů a po Rosselově odjezdu tam dobytčáky odvážely na smrt desetitisíce Židů dalších, a to až do 28. října, kdy odjel transport poslední.

Zpráva, kterou Maurice Rossel před 80 lety napsal, zůstane navždy svědectvím o cynickém oportunismu těch, kdo se zpronevěřili svému poslání. V tomto ohledu za jiných tragických okolností Maurice Rossel měl – a stále má – nemálo následovníků.

autor: Leo Pavlát