Život se ztenčí na procenta, vypráví hokejista Frühauf o boji s rakovinou

Peter Frühauf se v boji se zákeřnou nemocí nevzdává

Den před Štědrým dnem se hokejovému obránci Mountfieldu Hradec Králové Peteru Frühafovi život otočil o 180 stupňů. Lékaři 32letému slovenskému bekovi diagnostikovali rakovinu varlat. Okamžitě následovala operace a samozřejmě nucená pauza od hokeje. Peter Frühauf je od přírody bojovník a tak se zatím úspěšně pere i s touto zákeřnou nemocí.

Před vánočními svátky jste podstoupil chirurgický zákrok, změnil se vám život. Jak jste to vnímal?

První den byl jako ve snu, z toho šoku jsem se vzpamatoval až u vánočního stromku. Partnerka v nemocnici odpadla. Všechno se mlelo, člověk první den nic nevěděl. Od první minuty se člověk baví v procentech a život se ztenčí na procenta, což není nic příjemného.

Příjemnější bylo, když jsem se bavil s doktorem po operaci a dává mi ty procenta vysoká. Pak člověk zase čeká na CT, histologii.

Jak jste vlastně zjistil, že máte nádor?

Už někdy v září jsem pociťoval problémy a bolesti. Pořád jsem si zdůvodňoval, čím to je. A to byla chyba. Pak jsem dostal ránu pukem, dva týdny jsem netrénoval a přestalo to, tak jsem si to vysvětlil tak, že šlo o něco hokejového.

Přes vánoční pauzu jsem cítil nějaké zatvrdnutí a tvary, o kterých jsem věděl, že tam nebyly. 23. jsme si z toho dělali v šatně legraci. Ze srandy jsem pošťouchnul našeho fyzioterapeuta, jestli se nejde podívat na můj zdravotní stav. Naštěstí to vzal dost vážně a v podstatě mě dokopal k tomu, abych navštívil doktora.

V jaké fázi je vaše léčba?

Celý únor mě čeká léčba ozařováním, radioterapie.

Jak se vám změnil denní režim? Byl jste zvyklý chodit dvakrát denně na trénink, pak zápasy.

Je to hrozné. Je to, jako byste z plné rychlosti dali zpátečku, život se zastaví. Nejhorší je, když sedíte doma a zkoumáte chorobu, proto jsem co nejdřív začal chodit na zimák a začal se věnovat aspoň šaškování v šatně.

Ale tělo to cítí, potřebuje fyzickou zátěž, je připravené trénovat a hrát. Je to těžké, tělo chce být na Spartě za stavu 5:0, chce hrát těžké zápasy, žít v šatně, být fyzicky na dně a zase se dávat do kupy, dát gól a mít z toho radost. To všechno mi chybí.

Ale to je sportovní stránka věci, druhá stránka věci je rodina. Člověk radši bude sedět doma na zadku, aby si ho pak rodina užila dlouhé roky a on viděl vyrůstat děti, vnoučata a tak.

Je nějaká vize, kdy byste se mohl objevit znovu na ledě?

V této sezoně už ne, tam počítáme s léčbou. Tělo dostane pecku a budu se dávat do kupy. Teoreticky jsme se bavili o semifinále či finále, tak ano. Ale kdybych měl nastoupit na semifinále, tak by to musela být taková forma, abych klukům nepřekážel. Ale to se bavíme o velmi pozitivní budoucnosti, tato sezona je spíš passé, budu mít víc času důkladněji se připravit na tu další.